| Hlavní stránka | Kniha návštěv | Seznam rubrik | Rozšířené hledání |
Vyberte si prosím

Sesterský web
sesterský web Lomy Amerika

Místa Jihlavských kuti??
Společně se vydejme na obhlídku v?ech jedenadvaceti kuti?? v okolí Jihlavy, kde si uká?eme, co se ze slavné minulosti dochovalo, v jakém stavu byly stopy po jihlavských dolech je?tě nedávno a jak vypadají dnes. Nejprve se podívejme, kde se v?ude tě?ilo na území dne?ního města.

Nejslavněj?í památkou na dávné hornictví jsou známé jihlavské podzemní chodby, dlouhé přes 25 km, tvořící rozvětvený labyrint pod celým vnitřním městem. Nevznikly sice jako doly na stříbro, jsou ale nepochybně dílem starých jihlavských havířů, tak?e je třeba je rovně? uvést v přehledu pozůstatků po dolování. Půjdeme-li od Pra?ského mostu cestou proti proudu řeky Jihlavy do Starých Hor, dojdeme za stavbou mostu dálničního přivaděče do míst, kde do konce 70.let stával Jezuitský mlýn. Zřejmě byl upraven v I 7.sto1. ze staré tavírny. Proti mlýnu byla do svahu vyra?ena ?tola, její? počátek byl později upraven na sklípek mlýna. Zadní část ?toly byla při stavbě sklepa zazděna. ?tola prý vedla pod kapličku, nacházející se u strá?ního domku ?elezničního přejezdu. Tato památka zanikla počátkem 80. let při bourání mlýna. Ve ?tole byla údajně nalezena mapa Starých Hor ze 16.stol. U mlýna býval té? hornický rybník, který v?ak zanikl ji? na přelomu století.

Dal?í památky po dolování bývaly pod hornickým kostelíkem sv.Jana Křtitele. Zde bylo na louce po obou březích řeky Jihlavy velké mno?ství hald a obvalů, které byly později pou?ity na stavbu náspů trati (1876). Zpráva o tom se nám zachovala ve sdělení V.Macka, bývalého místoředitele geologického ústavu ve Vídni. Podle pověsti se nachází pod oltářem kostelíka sv.Jana Křtitele ?achta, vedoucí do hlubin Jánského kopečku.

Nedaleko odtud, u dne?ního hři?tě SK Jihlava, stával Michlův mlýn, později sklárna, její? zbytky bylo mo?no je?tě v 80. letech 20. stol. spatřit poblí? hlavního vstupu do haly. Zde ústila ?tola, která byla hnána pod město a dodnes slou?í jako kanalizační stoka.

U bývalého mlýna před zoologickou zahradou byla pod hostinec na Brněnské ra?ena ?tola, o jejím? ústí se ji? dnes neví. Donedávna v?ak u kraje starého brněnského mostu vyvěral proud důlní vody z této ?toly (dnes je sveden skru?emi pod zem a vtéká do říčky Jihlávky).

Nepatrné stopy po dolování se nacházejí poblí? bývalé cihelny U dlouhé stěny, jsou v?ak u? velice tě?ce rozpoznatelné. V údolí Ko?elu?ského potoka, kde se té? intenzivně tě?ilo, v?ak ji? v?echny pozůstatky dolování vzaly za své. Posledním místem, kde se v Jihlavě tě?ilo, je Skalka. Tady byla ?achta hnána pod ?ibeniční vrch k lesíku u bývalých deputátních domků. Zde po ?achtě není ani stopy, důlní voda z ní v?ak byla svedena do kamenného rezervoáru na dětském hři?ti Na skalce, kde dodnes vytéká velmi vydatný pramen.

Nejslavněj?ím jihlavským důlním pásmem byl beze sporu Starohorský couk. Jednalo se o ?ilnou výplň staré, geologicky důle?ité rozsedliny. Na severu začíná za rybníkem Borovinka, údolím Smrčenského potoka se táhne do údolí mezi Lacrumem a Feronou, dolinou kdysi zvanou Cechrund, pokračuje přes novou nemocnici a bývalý památník osvobozeni, vede západním okrajem hřbitova, přes domy na Havaji a do Pístova. Dále prochází Rančířovským lesem a končí na ji?ním okraji chatové osady Okrouhlík. Délka této ?íly v celkovém průběhu činí osm kilometrů a je nejdel?í rudní ?ilou na Vysočině. Od hlavního směru. Na dolině (Cechrund), se odklání severozápadní od?ilek, směřující přes sídli?tě Na dolech a bývalou Modetu do Starých Hor, kde je?tě pokračuje přes řeku Jihlavu.

O Borovince a Okrouhlíku si povíme v samostatných částech a tak se podívejme, jak vypadá hlavní tah Starohorského couku dnes. Nedaleko od dřůbe?árny v ulici Romana Havelky stával na břehu Smrčenského potoka Červený mlýn, přeměněný na sklady podniku Zelenina. Asi i0 kroků za ním proti proudu potoka byla hnána krátká ?tola, ra?ená do prudkého levého břehu potoka. Za II.světové války byla přebudována v protiletecký kryt. Ten vzal za své na podzim roku I 980, kdy byla skála odstřelena při provádění terénních úprav pro stavbu dálničního přivaděče.

V ú?labině mezi Lacrumem a Feronou byla krátká ?tola o délce 50 kroků, její? ústí bylo zavaleno. Při přípravě stavby dálničního přivaděče bylo odkryto, ?tola zdokumentována a zničena. ?tola směřovala pod Feronu k Jihlavě.

Na malém potůčku, protékajícím Cechrundem, se zachoval jeden ze soustavy báňských rybníků. Dno potůčku bylo před regulací pokryto vrstvou materiálu ze starých úpraven rudy a z hutí. Mezi sídli?těm Na dolech a novou nemocnicí bylo podle staré mapy z 19. století 34 obvalů a pinek, dnes ji? aplanovaných. Pouze v polích je při orbě mo?no občas najít určité mno?ství haldového materiálu.

U Kosovského rybníka byly vpravo v polích dva trychtýře značné hloubky, které byly zavezeny po roce 1950. V H.Kosově se u stodoly nacházejí zbytky haldy, dnes ji? téměř srovnané se zemí, kdysi v?ak musela být velmi mohutná.

Za budovou Ministerstva vnitra byla kdysi vojenská střelnice s prachárnou a ?ancí pro střelby. Zde byly je?tě v 60. letech zbytky staré ?toly, vedoucí do stráně od prachárny k ?ancím. Té? toto místo vzalo za své, dnes jsou zde zahrádky.

Při stavbě nové nemocnice se v důsledku zemních prací odkryly staré haldy a jámy, které byly opět zarovnány. Dal?í stopy po dolování pod hřbitovem byly zničeny při budování zahrádkářské kolonie.

U Pístova bylo dolováno na bývalém obecním pastvi?ti, domek č. 26 je postaven na místě, kde stával havířský cechovní dům. U polní cesty k Vodárenským rybníkům lze místy spatřit nepatrné, v krajině u? napůl setřelé zbytky stop po dolování.

Třetím místem se stopami po dolování je severozápadní od?ilek Starohorského couku, vedoucí z "Doliny" do S.Hor. Naproti mlékárně byly v roce 1975 prováděny terénní úpravy pro výstavbu nového sídli?tě, příznačně nazvaného "Na dolech". Byly zde odkryty jámy a průchodné ?toly, které zdokumentoval promovaný geolog Zdeněk La?tovička. U ?elezniční trati vedle Lacrumu, kde jsou dnes zahrádky, se v roce 1920 po průtr?i mračen propadl hluboký trychtýř, který v?ak byl zasypán, ani? byl řádně zdokumentován. Pod ?elezniční tratí, na moravské straně S.Hor, vedla po levé straně silnice "zmola" po ?tole, nyní ji? aplanované. Jediným důkazem tohoto díla je silný výtok důlní vody pod Starohorským mostem na pravém břehu řeky Jihlavy. Na druhé straně silnice nad starohorským zámečkem bylo kdysi podle staré mapy 14 obvalů, které v?ak ji? dávno byly aplanovány. Na tomto břehu řeky se proti Motorpalu nacházejí zbytky z tavírny rud, na jejich? místě Motorpal stojí. Druhá tavírna byla pod Zaječím skokem, po ní byly základy patrny je?tě v roce 1920.

Na druhém břehu řeky se za bývalým Váchovým statkem nachází vchod do dosud přístupné krátké ?toly, hnané do stráně směrem k nové bráně Motorpalu. Tato ?tola je v?ak na soukromém pozemku, tak?e je pro veřejnost nepřístupná.

U prodejny potravin byl vybudován rezervoár, kam byla svedena důlní voda z dal?ích děl z druhé strany silnice. Voda, trubkou z něj vytékající, je sice kři??álově čistá, obsahuje v?ak tak velké mno?ství dusičnanů, ?e je k pití nevhodná.

Poslední památka po bývalém dolování ve Starých Horách se nachází nad ?kolou u kři?ovatky ulice Romana Havelky a Humpolecké. Zde, v březovém hájku, se zachovaly na plo?e (70x50) metrů dva ?achetní obvaly o vý?ce kolem pěti metrů. Na jejich vrchu jsou dva zasuté otvory, z nich? vět?í má průměr osm metrů, hloubku v?ak pouze jeden metr, nebo? je stále zasypáván odpadky. Jedná se o důlní práce, které byly podle zprávy z roku 1315 odvodňovány Jindřichem Rottharmelem. K vodotě?ným strojům byla voda pro pohon kol přiváděna a? z Rantířova sedm kilometrů dlouhým náhonem, zbudovaným po levém svahu nad řekou Jihlavou. Jde o jedinečnou technickou památku ze 14. sto1etí se spádem pouhé čtyři metry. Cestou voda je?tě poháněla tři hutě, a to mezi Vyskytnou a Plandry, druhá byla pod Zaječím skokem a třetí na místě dne?ního Motorpalu. V současné době je v dobrém stavu 80% tohoto díla, zato ?achty v březovém hájku, k nim? bylo vedeno, pomalu mizí.

Dal?í stopy po dolování se nacházejí v údolí Smrčenského potoka u Hamerského mlýna, zvaného dříve Taubenstuhl. Le?í mezi rybníkem Borovinka a Hybrálcem. Zde byla od roku 1776 ra?ena ?tola sv. Jana Nepomuckého, Němci zvaná Nepomucen - stollen.

Původní ústí ?toly, nacházející se na levém břehu Smrčenského potoka je ji? dávno zasuto, zachovaly se pouze dva pásy asi dva metry vysokých obvalů po celé délce zesuté chodby. Do neporu?ené části ?toly lze volně vstoupit ?achticí, je? byla ra?ena ?est metrů od ústí chodby, původně slou?ící k lep?ímu odsunu rubaniny a lep?ímu větrání díla. Chodba je ji? z kraje zaplavena vodou, na gumovém člunu se dá doplout a? do vzdálenosti 70 metrů, kde je boční zával. Za ním bylo prý je?tě za I. republiky mo?no spatřit dobře zachovalou původní výdřevu. Nad ?tolou se ve svahu zachovalo několik propadlin po ?achtách, které sledovaly ?ílu, ale do ?toly prora?eny nebyly. ?achta sv. Jana Nepomuckého, která do ?toly dosahovala, se nalézá 200 metrů východoseverovýchodně od ?achtice v poli a lze ji lokalizovat ji? jen podle výskytu haldového materiálu v oranici. Dílo směřovalo k ?achtě sv. Jiří na Pfaffenhofském couku. Před I.světovou válkou se v tomto směru na Kně?ský dvůr vyskytovala celá řada pinek, po nich? dnes není ani stopy.

Sto kroků pod Hamerským mlýnem po proudu potoka se v pravém břehu nacházejí v konkávním ohbí nepatrné stopy po dvou ?tolách, nad nimi? v polích byly dnes ji? zarovnané tři pinky.

Posledním místem tě?by v této oblasti je okraj lesa Borovinka u Sedleckého mlýna. Nachází se zde ?est trychtýřů obvalového typu a tři zmoly po propadlých ?tolách. Výtok důlní vody z těchto děl byl sveden do rezervoáru doprostřed ohbí cesty, kde u plotu voda vyvěrá do upravené studánky.

Poměrně na dne?ní dobu zachované jsou zbytky po dolování v páté oblasti na vrchu Rudný. Zde se údajně nacházelo sedm kuti??, čtyři se vyskytovaly mezi Ly?ařem a krematoriem, dvě na východním úbočí kopce a jedno těsně pod vrcholem. Dle práce RNDr. Jiřího Vosáhla, kterou dokončil v roce 1984 jako student přírodovědecké fakulty Karlovy University, se na Rudném vyskytuje 170 vět?ích jam a na celém vrchu je roztrou?eno bezpočet men?ích jam po průzkumných výkopech.

Nejslavněj?í památkou na zdej?í dolování jsou pozůstatky ?achty sv. Trojice. Ta se nacházela na východním svahu Rudného na okraji lesa. Dostaneme se k ní od Domu Důchodců na Lesnově tzv. Modřínovou alejí. Přijdeme na rozcestí s cestami k Ly?aři a do Pávova. Přímo nad rozcestím máme zbytky po této ?achtě. Jedná se o elipsovitou jámu o průměru 15 a? 20 metrů a hloubce 10 metrů. Ve stěnách propadliny vystupuje místy skála, do ní? byla ?achta ra?ena. Dno jámy je částečně zasuto a bývá často zatopeno vodou. K vodotě?nímu stroji, jím? byla tato ?achta vybavena, byla přiváděna voda jeden km dlouhým náhonem, dnes ji? suchým, ale perfektně zachovalým po celé dél ce. Jen na dvou místech je přeru?en lesními cestami. Náhon vedl z rybníka, po něm? se zachovala hráz na levé straně silnice při vjezdu do Zborné od Jihlavy. Odtud náhon pokračuje po severním, severovýchodním a východním svahu vrchu Rudný a končí 50 metrů severozápadně ve svahu nad ?achtou sv. Trojice. Podle vý?kového rozdílu mezi náhonem a ústím ?achty lze usoudit, ?e vodotě?ný stroj byl poháněn kolem na svrchní vodu.

?achta sv. Trojice byla součástí vět?ího kuti?tě, sledujícího ?ílu ve směru východ-západ o délce asi 400 metrů. Západní okraj tohoto kuti?tě sahá a? k ohybu lesní silničky, vedoucí od Ly?aře ke krematoriu. Východní část couku je z vět?í částí aplanována zemědělskou činností, pouze jeho nejvýchodněj?í okraj je zachován v malém lesíku, kde je něk olik men?ích obvalů.

Za lesíkem, směrem k dálničnímu přivaděči, se zachovaly dva důlní rybníčky. V couku je zachováno celkem 25 vět?ích obvalů, z nich největ?í v okolí ?achty sv. Trojice. Jejich stěny jsou příkré, svědčí o neustále se propadajících ?achtách. Haldy zde tvoří souvislý pás, vysoký místy a? pět metrů.

Dal?í obvaly jsou ve vysokém lese ji?ně pod Ly?ařem, východně od této restaurace ve vidlici silnice do Zborné a ke krematoriu a severozápadně a západně od krematoria. Zde je té? silný výtok důlní vody, který nezamrzá ani v největ?ích mrazech.

Přímo na vrcholu Rudného bylo kuti?tě Na ?parech. Z něj se nám dochovaly dvě krátké, volně přístupné, pokusné ?toly, z nich jedna le?í 50 metrů severně od soklu bývalé rozhledny a druhá 100 metrů na východ. Obě ?toly jsou ve výborném stavu.

Nedaleko od vrchu Rudný se nalézá ?esté místo se stopami po jihlavském dolování - Pfaffenhofský couk. Název je odvozen od farního dvora, německy Pfarenhof. Bylo to kuti?tě, které se táhlo v délce 700 metrů ve směru od východu na západ, jak dokládá mapa Johana Christopha Urbana z roku 1772.

Z tohoto kuti?tě se do dne?ního dne zachovalo pouhé torzo. Východní část byla zničena výstavbou čtvrti rodinných domků, západní za dálničním přivaděčem byla aplanována zemědělskou činností a střední část zú?ena na polovinu po celé délce a 20 metrů ?ířky té? zemědělsky vyu?ito. Nyněj?í zbytek kuti?tě, nacházející se u Reindlerova dvora, je ?iroký 20 metrů, dlouhý 230 metrů a celý porostlý borovým lesíkem. V něm je 17 vět?ích obvalů s haldami vysokými 3 - 5 metrů. Největ?í jáma v centrální části lesíka má průměr 15 metrů, hloubku 5 metrů. V soukromé zahradě na východním konci lesíka jsou čtyři zasypané ?achty, které byly aplanovány při výstavbě domků. Jedna z těchto ?achet se roku l971 propadla o osm metrů a odkryl se původní ?achetní otvor. Majitel v?ak ?achtu zasypal, ani? byla zdokumentována. V okolí lesíka probíhá nyní dal?í výstavba rodinných domků. Při pokládání in?enýrských sítí byly ve výkopech odkryty ?achty a haldy dnes ji? aplanované východní části tohoto couku. To přineslo nové poznatky o této části kuti??. Bohu?el v?ak stavebníci zavá?ejí jámy v borovém lesíku odpadky, a tak je jen otázkou času, kdy Pfaffenhofské kuti?tě zanikne zcela.

Na západní straně kuti?tě v polích za dálničním přivaděčem, se dochovaly dva rybníky - jeden napu?těný, druhý suchý. Jde o pozůstatky soustavy starých báňských rybníků, na jejich? odtoku stávaly úpravny rud ze zdej?ích dolů. Podle starých map zde těchto rybníčků bylo ?est, ostatní v?ak ji? byly zavezeny a přeměněny na pole.

Dal?í kuti?tě bylo u Hru?kových Dvorů. Přímo pod vsi u silničního podjezdu ?elezniční trati je mezi tratí a silnicí ú?labina porostlá březovým hájkem s několika jámami po ?achtách. Do svahu na konci ú?labiny byla ra?ena ?tola, která byla ji? napůl sesuta, kdy? asi před 20 lety byly zbytky ústí zavezeny hlínou, aby nahoře nad zmolou mohlo být stavěno. Dal?í ?tola byla ra?ena do svahu protěj?í stráně v zákrutu silnice. I její ústí je ji? dlouho zasuto, výtok důlní vody v?ak existuje dodn es na druhé straně trati, na svahu k řece, ve studánce pod ?kolní zahradou Dřevěno-mlýnské ?koly.

Dal?í ?tola byla za ko?elu?nou. Byla ra?ena do úpatí skalní stěny zarostlé lesem, přístupná byla je?tě ve třicátých letech, nyní je v?ak zasuta.

Na levém břehu řeky Jihlavy, mezi asfaltovou cestou do Helenína a areálem čistící stanice, jsou ve skupině vysokých smrků dvě haldy, částečně aplanovány při stavbě plotu okolo čistící stanice. Jedná se o severozápadní pokračování ?íly zlatostudáneckého couku. Mezi hald ami vysokými 3 metry a 1,5 metru se tvoří malé mokřisko z vyvěrající důlní vody ze zavalené ?toly, aplanované při stavbě helenínské cesty.

Mezi lidmi je známá zlatostudánecká ?íla v Heleníně. ?íla má směr SZ - JV a měří v současné době 400 metrů. Probíhá od řeky ?ikmo do svahu a? do polí nad bývalou textilní továrnou. Kuti?tě začíná skoro u řeky dochovanými malými jámami, pak následovalo ústí ?toly. Ta byla zavalena a vytvořila známou Zlatou studánku. Po výstavbě továrny byla studánka určena za zdroj vody pro podnik. Při hloubení rezervoáru dělníci narazili na ústí ?toly s dosud zachovalou výdřevou. Bylo v?ak upraveno pro vodárenské účely a zazděno. Nad rezervoárem byl postaven cihlový domek. Proto?e v?ak voda z rezervoáru nebyla dlouho pou?ívána, byl rezervoár zru?en a cihlový domek zbourán.

Nad ?tolou byla v prudkém svahu ra?ena řada ?achet. Dodnes se dochovala velká halda v úrovni cesty k Handlovým Dvorům a v lesním průseku porostlém nově vysázenými stromky řada jam, z nich? nejhlub?í má 8 metrů a největ?í má plochu (42x16) metrů.

Haldy svědčí o ?achtách, ra?ených a? do ?tol. Kuti?tě končí v polích nad továrnou, kde byly dal?í pozůstatky zavezeny a rozorány v 70. letech. Celkem je na plo?e tohoto kuti?tě do dne?ních dnů zachováno 26 pinek a obvalů.

Doly v okolí Malého Beranova, dříve staré hornické osady, byly značně rozsáhlé, tě?ilo se v nich ve druhém i třetím období, ale do dne?ních dnů se dochovalo velice málo památek. Nejvýznamněj?í z nich je dodnes přístupná ?tola sv. Jiří.

Její ústí le?í pod náspem ?elezniční trati v zahradě domku č.p.6. Vchod je uzavřen plechovými dvířky a ve ?tole je uměle zvednuta vodní hladina, proto?e ?toly bylo do nedávna pou?íváno jako vodního zdroje Partexu. Dne 25. srpna 1973 provedli geologové dr. Trnčík, dr.Holub a dr.Králík průzkum stavu ?toly a zdokumentovali ji. Dostali se do vzdálenosti 286 metrů od ústí, kde dal?í cestu znemo?nil zával, spojený patrně s povrchem. Pro neúčinné větrání se zde v?ak vyskytuje vysoké procento oxidu uhličitého. Tato ?tola je nejdel?í dodnes přístupné dílo celého jihlavského revíru.

Hlavní beranovské kuti?tě bylo v?ak na náhorní plo?ině západně od obce a severovýchodně od Kosova. Zde bývaly známé ?achty sv. Prospera (71,5 m hluboká), Li?čí a sv. Mauricia (34,5 m hluboká). V?echny tyto jámy jsou dnes aplanovány. V polích nad ?tolou sv. Jiří na malém návr?í jsou dva zasuté obvaly, jeden z nich by snad mohl být pozůstatek po ?tole sv. Prospera. Antonín Vohlídal ve své knize "O jihlavském hornictví" napsal, ?e za městským ústavem choromyslných za silnicí ke Kosovu nad Malým Beranovem byly do roku 1910 dvě hluboké ?achty s dobře zachovalou výdřevou. Jedna z nich byla suchá, druhá zatopená. Kromě toho zde byly dal?í pinky beranovského kuti?tě. Tehdej?í majitel pozemku v?ak nechal v?e zahrnout.

Dal?í otevřená krátká ?tola je za Malým Beranovem ve skalní stěně na levém břehu řeky Jihlavy, v ohbí cesty na Bradla. Jedná se zřejmě jenom o pokusnou ?tolku.

Desáté jihlavské kuti?tě, s nyněj?ím místním názvem V dolech, le?elo do padesátých let západně od beranovských dolů u silnice z Jihlavy do Kosova. Dnes jsou zde jen po polích rozvezené zbytky materiálu z hald, ale před scelováním pozemků na počátku 50. let bylo hned u silnice, a té? na kótě 583 m, několik pinek hald a obvalů. Byly to pozůstatky kuti?tě Vůle B o?í, které podle starých zpráv poskytovalo roku 1601 rovných 200 hřiven stříbra dobré jakosti (asi 50 kg).

Té? na kótě 590 m (Tři smrky) západně od Kosova, se nachází dal?í kuti?tě. Dodnes zde je vidět osm mělkých obvalů s nevysokými násypy, které sledovaly zřejmě jen slabě zrudnělou krátkou ?ílu, táhnoucí se ve směru z východu na západ.

Dal?ím slavným jihlavským kuti?těm bylo Starcovo pole u Pančavy, kde se té? tě?ilo ve druhém a třetím období dolování. Celý terén je ji? zarovnaný a bez nejmen?í stopy po dolování. Za Pančavou u cesty do ?kolního statku stojí na půl zdevastovaná kaplička. Zde byly je?tě před I. světovou válkou dvě otevřené, volně přístupné ?toly. Jedna z nich snad ?tola sv. Petra. Kromě těchto ?tol byl celý svah poset řadou výkopů a pinek. N a druhé straně silnice u ústí malého údolí se zahradami protéká malý potůček, vtékající zprava do Jihlávky. Půjdeme-li proti jeho proudu, zjistíme, ?e vytéká z rezervoáru, kam byla při stavbě silnice svedena důlní voda ze ?toly sv. Antonína z Paduy. I kdy? existují důlní mapy, její zasuté ústí se dnes ji? nedá lokalizovat. A tak je zmíněný pramen jediným dokladem, ?e stojíme v místech bývalé intenzivní tě?by.

Nedaleko odtud le?ela ?íla Na malém díle. Od Pančavy se k ní dostaneme po cestě vedoucí po levém břehu proti proudu Jihlávky. Cesta je značena modrou turistickou značkou. Po ní se dostaneme do ohybu údolí na proti Sasovu, kde stojí zděný domek zvaný Havírna. Ústí ?toly zde v?ak bylo zavaleno, mohutná halda aplanována a nyní tu jsou zahrádkářské kolonie. Jediné, co připomíná důlní činnost, je výtok vody svedený potrubím od ústí ?toly k řece Jihlávce, kde vyvěrá asi 30 metrů zpět u vzrostlé lípy s turistickou značkou na kmeni. Obvaly po ?achtách nále?ející k tomuto dílu byly ji? dávno aplanovány. Pouze na levé straně znojemské silnice, proti čerpadlu u nové Mototechny, lze ojediněle najít zbytky haldového materiálu, pocházející z ?achty Josef.

Pokračujeme-li v cestě proti proudu řeky Jihlávky, dostaneme se do dal?ích míst, tě?by stříbrné rudy. Byly zde tři couky, a to blí?e k Jihlavě ?íla sv. Barbory, druhý couk rančířovský a třetí Postříbrovací couk. Na ?íle sv. Barbory se pracovalo kolem roku 1547. Podle historických map zde existovalo pouze několik osamocených ?achetních obvalů a pinek, pod ně? byla z údolí ra?ena ?tola svatobarborská.

Kousek dál, směrem na Rančířov bývalé hájovně, jsou po pravé straně silnice dvě paralelní řady obvalů, směřující k jihu a dosahující délky 400 metrů. Východní z nich má daleko men?í haldy, nebo? zde byla men?í ?íla oproti západní řadě obvalů, kde je plno hald mohutných. Zde byla v mělkém údolíčku ra?ena Tříkrálová ?tola, po ní? dnes není ani památky. Do ?toly byly ra?eny ?achty Tříkrálová, Česká a Kunst?achta.

Pozůstatky po těchto ?achtách a po dal?ích, je? zde byly ra?eny, jsou zachovány, le?í v?ak na okraji vojenského prostoru a tak nejsou bě?ně dostupné. Zatopený a zasypaný otvor Tříkrálové ?achty s haldou je vlevo od cesty k bývalé hájovně, vpravo nalezneme obval České ?achty a nejseverněji se nalézá největ?í halda, patřící ke Kunst?achtě. Tato halda byla z jedné strany částečně rozhrnuta při výstavbě oplocení kolem vojenského objektu. Vlastní ústí ?achty bylo zasypáno ji? dříve a nevědělo se přesně, kde ?achta byla. V dubnu 1970 se její ústí propadlo, k čemu? nesporně přis pělo, ?e na něm byl postaven pilíř gará?e. Vytvořil se kruhový otvor o průměru 5 a hloubce 14 metrů. Otvor ?achty byl zdokumentován a potom opět zasypán desítkami nákladních Tater betonu.

Ji?ní konec tohoto západního pásma tvoří halda ?toly dnes ji? neznámého jména, která je na ji?ním konci lesíka vlevo od cesty k hájovně. Halda se nachází nad soukromou chatou.

Pod tímto coukem, po levé straně silnice do Znojma, le?í dal?í ?íly, zvané Postříbřovací. Dvě stovky metrů na jihovýchod od bývalé restaurace V ráji (na okraji chatkového tábora) byla ra?ena Postříbřovací ?tola, její? ústí bylo zavaleno ji? v 18.stol. Po této ?tole neexistuje ani halda s typickým výtokem důlní vody, dochoval se v?ak 22 metrů dlouhý výkop, vedoucí k bývalému vchodu. V lesním průseku nad ?tolou se zachovaly dva obvaly po ?achtách a drobné jámy. Největ?í z obvalů má průměr 10 metrů, hloubku 5 metrů a haldu 5 metrů vysokou a 30 metrů dlouhou. Je?tě v 19. století byla otevřena a bylo v ní mo?no spatřit velmi zachovalou výdřevu. Druhý obval, vzdálený 40 metrů ji?ně se naposledy propadl roku 1941. Haldy v této oblasti dosti často nav?těvují geologové - amatéři, nebo? se zde dají v haldovém materiálu, najít i zbytky hornického nářadí. V letech 1974 - 75 zde bylo nalezeno několik starých hornick ých ?elízek.

Od Postříbřovací ?toly 100 metrů po proudu řeky Jihlávky se pod cestou ve skále nachází krátká pokusná ?tolka, dnes dlouhá asi čtyři metry.

Les v okolí nese stopy intenzivní důlní činnosti. Ve svahu nad bývalým rančířovským mlýnem byla dnes ji? zavalená ?tola, prozrazující se výtokem důlní vody, známým jako Markétina studánka. Jedná se o dílo U pomoci bo?í. Té? na druhém břehu řeky byly kdysi důlní díla, jejich? jména nám ji? asi nav?dy zůstanou utajena. Tento důlní revír se táhl a? k Vilánci, kde v lukách zvaných Na ?tůlách byly je?tě za I. republiky stopy po ?achtách, ji? tehdy v?ak zřetelné pouze po důkladné obhlídce terénu.

Sedmnácté jihlavské kuti?tě le?í 1,5 km jihozápadně od Rančířova v lese u rybníka Okrouhlík. Jde o nejji?něj?í bod couku starohorského.Kuti?tě má směr ze severu na jih a na plo?e (220x60) metrů se zde nachází devět ?achetních obvalů, co? naznačuje horečnou důlní činnost. Největ?í obvaly o průměru 7 - 9 metrů a hloubce 3 - 5 metrů se nachází v centrální partii kuti?tě, po obou stranách jam jsou pak men?í obvaly. Haldy v této oblasti dosahují vý?ky 2,5 - 3 metry. Bohu?el tato významná památka slou?í chatařům jako smeti?tě a některé ?achetní jámy jsou dnes ji? zcela zavezeny odpadem. Při tě?bě dřeva v roce 1983 do?lo k aplanaci části centrální partie, a tak mizí i dal?í památka po dolování.

Mezi obcemi Rantířov a Dvorce, asi 3,5 km západně od Hosova, v oblasti zvané Peklo, se té? dochovaly pozůstatky po dolování. O nich se v?ak historické prameny nikde nezmiňují. Zdej?í doly jsou známy pod názvem Vlčí jámy, jak je uvedeno i na mapě. Kuti?tě le?í 250 metrů jihozápadě od vrcholu kóty 578 metrů (Brádlo) na kři?ovatce dvou lesních cest. Zachoval se zde 120 metrů dlouhý pás obvalů ve směru ze severu na jih. Nachází se zde celkem 29 jam, vytvářejících dobře znatelnou linii, jak havíři sledovali ?ílu.

Dal?ím velice významným kuti?těm jsou hory sv. Antonína. Ani o nich se nám nedochovaly ?ádné historické záznamy, ale podle typu pozůstatků je lze takřka s určitostí zařadit do prvního období dolování. Lokalita se nachází západně od osady Rounek, asi 500 metrů od kaple sv. Antonína. Je ukryta v hustém porostu a není tak nijak v terénu nápadná. Dolové pole je dlouhé 135 metrů a zachovává směr ze severozápadu na jihovýchod. Po ?achtách, které nebyly nijak hluboké, se nám zachovalo a? do nedávna 19 středně velkých i malých jam o průměru 1,5 - 8 metrů. Bohu?el dvě z nich byly v roce 1990 aplanovány, nebo? při stavbě vojenské silnice napříč lesem byly zarovnány a jejich místo slou?ilo jako parkovi?tě zemních strojů. Ostatní jámy jsou v?ak nadále v neporu?eném stavu. Zvlá?tností tohoto kuti?tě je zachovalá, ve skále tesaná ?achtice na dně jedné z jam. Má půdorys čtverce o straně 1,5 metru, a i kdy? je dnes částečně zasypaná, celková hloubka jámy i s ?achticí činní osm metrů. Svou zachovalostí je v jihlavském rudním revíru ojedinělá.

Předposledním místem s pozůstatky po tě?bě stříbra je úsek, který se nachází 500 metrů od severu na severo váchod od odbočky ze silnice na Humpolec do obce Bílý Kámen a 260 metrů VJV od kóty 597 metrů, le?ící nad ji? zmíněnou silnicí. Toto kuti?tě je dnes skoro zapomenuto, nebo? se o něm historické prameny vůbec nezmiňují. Není ani zakresleno v ?ádné staré důlní mapě.

Rudní ?íla ve směru severozápad na jihovýchod byla sledována v délce 225 metrů jednou řadou ?achet, po nich? se dochovalo 27 jam o průměru okolo deseti metrů a hloubce pěti metrů.

Haldy okolo ?achet vytvářejí souvislý pás. Toto důlní dílo se do dne?ních dnů dochovalo v naprosto neporu?eném stavu, nebo? tě?ba dřeva nebyla v tomto lese je?tě provedena a místo pro svoji nepřístupnost zatím nebylo zneči?těno odpadky. Proto vzhledem k zachovalosti mělo by být dílo vyhlá?eno jako technická památka a přísně chráněno, aby se v tomto stavu zachovalo i pro dal?í generace.

Jako poslední jsem nechal Starý cech, kde se tě?ilo v prvním i ve druhém období dolování. Starý cech le?í 6 kilometrů severozápadně od Jihlavy a 1,5 kilometru od Hybrálce. Do těchto míst se dostaneme, půjdeme-li z Hybrálce proti proudu Smrčenského potoka. Údolím potoka dojdeme na hráz Velkého rybníka a kdy? se podíváme po proudu, pak máme na levé straně otevřené ústí pokusné ?toly Zwergloch a po pravé straně pozůstatky díla Einfalt.

Pokusná ?tola Zwergloch, lidově zvaná Trpasličí sloj, je ra?ená po nezrudnělé ?íle do úpatí rulové skalky. Chodba je dlouhá 16,5 metru a vysoká a? 3 metry. Na stropě jsou dobře znatelné stopy po hornickém ?elízku. Chodba je zakončena roz?ířenou prostorou o délce 6,5 metru, ?ířce 3 metry a vý?ce kolem 5 metrů. Dno je zatopeno vodou, zde bylo patrně ra?eno hloubení, dnes ji? zasuté. Ústí ?toly je v současné době zaná?eno napadanými kameny, listím a hlínou, tak?e je jen otázkou času, kdy i tato památka po důlní činnosti zanikne.

Naproti ?tole Zwergloch je znatelná, pět metrů ?iroká a 15 metrů dlouhá propadlina. Jde o zavalené ústí ?toly Einfalt, které je v současné době zavá?eno odpadky, tak?e propadlina té? brzy zanikne. Je?tě v období I. světové války a těsně po ní byla ?achta volně přístupná. Podle pamětníků prý se v ní ukrývali váleční dezertéři. Halda hlu?iny z této ?toly se nachází vlevo od bývalého ústí, dnes je její vrchol zarovnán a stojí na něm chata. V louce nad ?tolou je mělká kruhová prohlubeň, jediný pozůstatek ?achty sv.Albrechta, ra?ené do ?toly Einfalt.

Sto metrů severně od popsaných míst se nalézalo dal?í kuti?tě, patřící k Starému cechu. V polovině cesty mezi Malým a Velkým rybníkem je na úpatí prudké zalesněné stráně propadlina po ?tole neznámého jména, ra?ené kolem roku 1550. Důlní voda z této ?toly vytvořila mok řiny na louce pod jejím bývalým ústím, roku 1963 byla sta?ena do studánky kryté stří?kou, nalézající se u chaty na okraji hou?tí.

Do ?toly byly ra?eny čtyři ?achty. První propadlina je v polovině stráně v nedávno vykáceném lese, druhá zanikla před několika lety při přeměně louky v pole. Té? třetí byla v 70.letech aplanována při roz?iřování polností. Uprostřed polí se nacházel malý tře?ňový sad, od něho? vedla cesta k nedalekým dvěma statkům, na mapě označených jako Loučeň. V centru sadu byl obval o průměru 8 metrů a hluboký 5 metrů. U tohoto obvalu se ?tola stáčela k severu. Zde se dodnes nachází vysoká halda a propadlina po čtvrté ?achtě. Toto místo je třeba hledat u silnice do Smrčné. Halda zde tvoří jakýsi kopec, na něm? je vztyčen kří?. Obval má průměr 10 metrů, ale je velmi mělký a v období vegetace neznatelný.

Nedaleko od ústí této ?toly se nalézá dal?í kuti?tě Starého cechu. Půjdeme-li po cestě od ústí této ?toly směrem k Hybrálci, dostaneme se do příčného údolí, jím? protéká úzký potok. V údolí byla na potoku soustava starých důlních rybníčků, z nich? se dochovaly pouze dva, jeden v lese suchý a druhý nad lesem, dosud napu?těný, ale silně zarostlý rákosem a orobincem. Vlevo od suchého rybníčku je ve svahu dvanáct jam po ?achtách. V největ?í z nich jsou patrny stopy po malé do boku jámy ra?ené pokusné ?tole.

Poslední památka na Starý cech se vyskytuje v osadě Hutě. V lese za posledním stavením, na pravé straně silničky do Smrčné, jsou dodnes patrné základy bývalé sklářské huti, postavené na místě staré tavírny rudy. Mezi tímto místem a ?tolou Einfalt je tra? zvaná Havírna, kde jsou v?ak stopy po dolování aplanovány zemědělskou činností. V Hutích, za bývalou Bouchnerovou brusírnou skla, lze nalézt mno?ství rudných strusek, pocházejících z malých hutí, je? stávaly v okolí.

Rovně? kolem osady Stříbrný Dvůr lze spatřit mno?ství obvalů po staré důlní činnosti. Jsou v?ak zarostlé lesem a tak se v terénu tě?ko rozeznávají. Severozápadně od Stříbrného Dvora u kóty 587 metrů (Suchý kopec) je několik jam po smrčenském kuti?ti, kde se tě?ilo prý ji? roku 1415. Jámy jsou v celkem dobrém stavu, při pokusném kopání v nich bylo nalezeno několik hornických ?elízek.

Co říci závěrem? Zatímco některá města s důlní tradicí si památky staré tě?by chrání, v Jihlavě se o ně vět?ina obyvatel včetně kompetentních úřadů nezajímá a jsou velmi zubo?ené. Zbytky starých dolů mizí nejen díky rozrůstající se zástavbě, ale zbytečně je ničí lidé, mnohdy netu?ící, ?e jde o tak významné památky na?í minulosti.


Související články:
Město Jihlava a dolování (12.02.2004)

( Celý článek! | Autor: Jan Žák | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Vydáno dne 20. 10. 2007 (1528 přečtení)
Tento server byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému.