 Vyberte si prosím |
|
| Sesterský web |
|
| Naměřili nám |
|
|
O jeskyních
Jsou lidskými výtvory a napodobeninami jeskyní skutečných, mohou být objekty stavebními, ve zdivu,
nebo důlními, jako dutiny v hornině. Nejstarší z umělých jeskyní byly u nás budovány v renesanci.
Příkladem může být "grotta" v Císařském mlýně v pražské stromovce, nebo již zbouraná "krápníková
jeskyně" při Rudolfově letohrádku u bývalého Bubenského dvora v Praze - Holešovicích.
Bohatě bylo rozšířeno budování těchto umělých jeskyní v baroku. Klasickou je "grotta" vedle lodžie
Valdštejnského paláce v Praze, s níž stylově souvisí celá ohradní zeď zahrady vůči Letenské ulici,
která je celá pokryta umělými krápníky, a protkaná sítí chodeb s vyhlídkovými otvory do zahrady.
Většina z těchto "grott" tvořila přechod zámecké architektury do zahradního areálu. Typickými jsou
otevřené portály umělých jeskyní v Kroměřížském zámku. Podle literárních pramenů byly dokonce pro
takovouto jeskyni v Lednici vylamovány ve Sloupských jeskyních v Moravském krasu pravé krápníky.
Některé tyto stavby jsou ve formě zahradních pavilonů s upraveným vnitřkem, působícím jako jeskynní
prostředí. Příkladem slouží pavilon v Květné zahradě v Kroměříži, nebo uzavřená kaple či pavilon ve
Vojanových sadech na Malé straně v Praze. Často se vyskytují pouze dekorační jeskynní prvky, z
nejpěknějších lze uvést zámek Trója v Praze, Vrtbovskou zahradu, Michnovský palác v Praze, zámek ve
starých Kestřanech u Písku, přízemí Bellarie v Českém Krumlově, zámky v Libochovicích, v Ploskovicích,
Klášterci nad Ohří, Valči a Jirnech.
Jeskynní prostředí bývá také bohatě ztvárněno také v církevních stavbách, zejména českého baroka. Snad
nejhezčím příkladem je kaple sv. Maří Magdalény nad železorudnými doly v Mníšku pod Brdy. Nejhojnější
jsou u nás interiérové imitace jeskyně se zjevením Panny Marie Lurdské, zvláště zdařilá je v kostele
sv. Voršily na Národní třídě v Praze, vyskytují se však i přímo v terénu, v polích a lesích, například
v lese nedaleko Konstantinových lázní. Podobného charakteru jsou skalní niky (areál bývalého kláštera v
Rajhradu, nebo ve skále v Živohošti v Povltaví, nika z balvanů u obce rajhrad u Brna).
Příklad jeskyně z nastupujícího romantismu najdeme v anglickém parku u zámku ve Veltrusích, kde jde o
stavbu obrovité tunelovité jeskyně na imitované podzemní říčce s dalším systémem dutin, menšího rozsahu
je pak umělá romantická jeskyně v zahradě vršovické Grébovky v Praze.
Umělé jeskyně budované v podzemí
Svým tvarem nebo průběhem jeskyně připomínají, ale nejsou tvořeny úmyslně jako napodobeniny jeskyní. Jsou
to různé chodby, šachty, sklepy, krypty, katakomby v hornině nebo ve zdivu, kde valené klenby, křivolaký
průběh a zdánlivě chaotické uspořádání připomíná jeskynní systémy.
Rozsáhlé krypty má mnoho kostelů v Praze, (Panny Marie v Karmelitské ulici) a jinde (Blahoslavené Zdislavy
v Jablonném v Podještěří, sv. Havla v Poříčí nad Sázavou, Jezuitský kostel v Klatovech, sv. Mikuláše v
Jaroměři, sv. Bartoloměje v Kolíně, a jinde).
Z hradních staveb tohoto druhu je zajímavá napouštěcí vodní štola z údolí potoka do karlštejnské studny.
Některé hrady jsou podzemím částečně tvořeny, nebo na ně navazují. Například hrad Sloup u Nového Boru,
Frýdštejn a Valečov v Českém ráji, hrad Pařez nebo podzemní chodby a soustava vězení hradu Sovince u
Rýmařova. Skalním hradem jsou známé Drábské světničky v Českém ráji. Zachovalé podzemí má i hrad Gutštejn
u Konstantinových lázní, a skalní maštal hradu Krašov u Kralovic. Z renesančních staveb doprovází podzemní
prostory hrad Nelahozeves.
Umělé jeskyně a sklepy
Tento materiál (informace o konkrétních místech a lokalitách v tomto článku ) zpracován z knihy Jeskyně a
propasti v Československu.
Fascinuje nás opatrný přístup osob, které mají k tomu hodně co říci, je to snad proto, aby výrazně nevybočovali
z obecného skeptického mínění, že žádné chodby nebyly z hradů budovány, natož z obyčejných kostelů, mysliven,
stavení rychtářů, a podobně. Kdo by tak náročné podzemní stavby financoval a hlavně: kdo by je budoval.
V uvedené knize se nám líbí alespoň kulantní vyjádření "Navzdory hojným pověstem naše hrady tajnými chodbami
příliš neoplývají. Spíše jde o neověřené legendy..." Toto vyjádření se nám líbí, protože to tak skutečně
alespoń v naší zemi je, a toto vyjádření je decentní, ale přitom určité množství chodeb nevylučuje. Při snaze
o klasifikaci četnosti výskytu chodeb z hradů obecně, také záleží na úhlu pohledu, protože můj dobrý a blízký
přítel Karel Pokorný, autor knihy "Hrad a chodba tajná", člen kasteologické společnosti v Praze, je zhýčkaný
četností chodeb hradů ve Francii a především ve Španělsku. Tedy chodeb přímo "tajných", vybudovaných skutečně
za účelem krytého a bezpečného úniku z napadeného objektu, chodeb, jejichž vchod je umně zakomponován v
nábytku ve stěně, nebo v silné noze stolu, a pak lze teprve pochopit, i v oné knize, proč tvrdí, že "u nás
žádné chodby nejsou". Má pravdu, tohoto typu určitě ne, navíc by ani takto v nábytku a podobně zachované vstupy
do chodeb nevydržely. Vše je obyčejně přesouváno, ne-li přímo rozkradeno, a odkrytý vstup by minulý režim hodně
rychle zabetonoval, aby to náhodou neposloužilo vniku úhlavního nepřítele a schovávání se a přesunu špiónů.
Smutných příkladů je dost, třeba jeden markantní za ostatní, kdy nechali zbořit v obci Klášter starý a veliký
klášter připojený ke kostelu, aby se náhodou v onom klášteře neukrývali zvědové. Horší je, že se u těchto tvrzení,
že chodby nejsou, nerozliší, jaké chodby jsou tu na mysli. Ty pravé tajné, typu francouzských a španělských,
které mají vybudované nástrahové systémy nášlapné, různá propadliště a skluzavky a pasti proti nepříteli těchto
nástrah neznalému, tu nejspíše skutečně nejsou. Ale ostatní chodby ano. Běžně se setkáváme s raženou chodbou,
raženou i v rostlé skále - štolou,která měla účel odvodňovací, odpadní, nebo i přítokový. Je samozřejmé, že
většinou měly ony chodby už kvůli správě, revizím, čištění a údržbě takový profil, aby se v nich bylo možné
přiměřeně pohybovat, a byly tedy použitelné i pro případný únik z objektu.
Nyní ale zpět k umělým jeskyním. Jeskynním dutinám podobné chodby se nachází pod zámkem v Kokoříně, pod
zámkem Nelahozevsí, a dalšími. Zato však oblast České křídové tabule, která byla obzvláště vhodná k hloubení
podzemních prostor, je takřka přeplněna různými slujemi, podzemními sklepeními, skalními obydlími a podobnými
podzemními díly. V mnohých údolích byly celé skupiny prostor připomínajících jeskyně buď sklepeními, nebo i
obytnými místnostmi sousedních povrchových staveb. Usedlosti, mlýny i chalupy tak běžně rozšiřovaly užitkové
prostory nebo obytný prostor za stavbou přilepenou ke skalám. Takovým příkladem může být mlýn Palác u Tubože.
Značné části podzemních prostor chybí zdánlivě nějaký účel, jsou prostě vyhloubeny v poddajné skále jako němý
svědek dávného lidského úsilí, bláhovosti či sklonu k romantizmu. Takovými jsou Vávrvaškova jeskyně u Bezdědic,
jeskyně u Obrazenic, pod Máchovou skalou, jeskyně Nedamy v Kokořínském dole, sluj Českých bratří na Ostaši,
sluj ve Vidimském dole, skalní obydlí v Horce pod Ještědem, Rusalčina jeskyně v Pavlině údolí u Chřibské Kamenice,
jeskyně Skřítků pod Sokolím vrchem u Ludvíkovic u Děčína, nebo jeskyně Komora pod Malým stožcem u Jedlové.
Vyvrcholením tvorby umělých jeskyní je jeskyně Kácelka u Liběchova s reliéfy k bajkám Goethovým, a Blanická jeskyně
v Rudce u Kunštátu se sochami sv. václava a blanických rytířů.
Jeskynní prostory mnohdy připomínají i městská podzemí a katakomby, hloubené, nebo stavěné za účelem obranným i
užitkovým. Nejrozsáhlejší má město Tábor, Litoměřice, Znojmo a Mohelno. Pevnostníchodby Josefova dosahují délky
dokonce mnoha desítek kilometrů. Podzemní katakomby vázané na městská sídliště jsou většinou tvořeny různě
pospojovanými sklepy. V některých případech mají středověký základ a vyskytují se porůznu v Praze, Brně, Olomouci,
Jihlavě, Plzni a Benešově.
Posledním typem podzemních prostor, které svým průběhem a někdy i tvarem připomínají jeskyně, jsou historická
důlní díla. Jsou to stovky opuštěných štol a šachet, kterými oplývají zejména Krkonoše a Podkrkonoší, Hrubý a
Nízký Jeseník, Oderské vrchy...
Vodní tunely (připomínající jeskyně) nacházíme v Žimrovicích v Oderských vrších (k plavení dřeva pod Kozím hřbetem)
nebo v Pertolticích pod Ralskem (průrva Ploučnice skalní roklí s tunelem).
Tradičně jsou za umělé jeskyně označovány důlní chodby pod Radobýlem (štola richard), několik kilometrů dlouhá spleť
starých dobývek písku pod Prosekem v Praze 9, menší podobný systém pod Strahovem, na Vidouli, v Motole, Hloubětíně,
a Kyjích u Prahy, dnes se zasypanými vchody. Tyto prostory mají vedle toho, že jsou pozoruhodnými lidskými výtvory,
dnes již význam jako atraktivní technické památky. Ještě v padesátých letech byly volně přístupné, dnes s rozvojem
výstavby sídlišť (Prosek) a jiné investiční výstavby se dostaly do centra osídlení, a proto byly z bezpečnostních
důvodů uzavřeny a tak prakticky trvale znepřístupněny.
Podobné tunelovité prostory menších rozměrů v pískovcích můžeme ještě dnes vidět u Velenic východně od České Lípy
(tzv. Pusté kostely, ve starší literatuře též Psí kostely, nebo Husovy kostely) a ojedinělé dutiny ve skalních městech
Dokeské pahorkatiny.
Tolik zejména materiály Františka Skřivánka ze jmenované knihy.
Podzemí - je skutečně velice obsáhlé téma, a nás zajímají v podstatě všechny typy podzemí, především to členitější,
tajemnější, tajnější a zvláštnější. Umělé jeskyně mezi ně rozhodně patří také, zajímavý, nejasný a záhadný bývá většinou
i jejich pravý nebo původní účel, nejednou opředený rouškou pestrých pověstí pod rouškou tajemství. Samozřejmě i výše
jmenovaná se budeme postupně snažit navštívit a dokumentovat a vyhodnocovat i po stránce zbytkových energií po případných
místních rituálech nebo negativních událostech, usmiřovat a očišťovat je a zjišťovat jejich zdravotní vliv.
Převzato z www.agartha.cz
( Celý článek! | Autor: Jan Žák |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
  )
Vydáno dne 12. 02. 2004 (3172 přečtení)
|
|
