 Vyberte si prosím |
|
| Sesterský web |
|
|
Město Jihlava a jeho podzemí
Pod celou středověkou zástavbou města Jihlavy se rozprostírá rozsáhlá
sí? podzemních chodeb, výklenků, slepých větví a na některých místech
roz?ířených prostor tvořících, místnosti i celé sály. Tyto chodby se z pod domů
stáčí i pod ulicemi a náměstí, mnohonásobně se větví a dělí i lomí, tak?e nezvalý
náv?těvník zde mů?e snadno zabloudit.
Celá sí? chodeb je 25 km dlouhá, o celkové plo?e 50000 metrů
čtverečních. Kdy si, před zavá?ením chodeb stavebním odpadem a před zahájením
zpevňovacích prací byla délka chodeb patrně vět?í,některé star?í prameny
uvádí a? 56 kilometrů chodeb.
Té? jejich plocha musela v té době být podstatně vět?í. Jihlava by se
tak řadila za Znojmo na druhé místo v rozsahu podzemního labyrintu. Délka chodeb
není v?ude stejná, kolísá od pár metrů a? po dvousetmetrovou spojovací chodbu.
Původně byly chodby ?iroké dva a? dva a půl metru, vysoké 1,8m - 2,6m Při
sanačních pracích se ov?em profil chodeb sní?il, někde a? na polovinu. Podzemní
prostory byly odvětrávány ventilačními komíny, které byly tří různých typů.
Buď byly čtvercové, velké, cihlami obezděné,nebo malé ,cihlami neobezděné.
Třetím typem byly ventilační 20 cm ?iroké kruhové komíny. V?echny tyto typy
ventilačních komínů lze spatřit v obou okruzích, zpřístupněných pro veřejnost.
Na po vrchu byly ventilační komíny kryty kamennou čtvercovou dla?dicí, nebo kulatou
vypouklou deskou, v?dy v?ak ?irokou 60 cm. Tyto desky byly zasazeny do dla?by
náměstí a ulic Uprostřed nich byl kruhový otvor, z bezpečnostních důvodů
překrytý kří?ovým nebo hvězdicovým ?elízkem Poslední takovéto krycí dla?dice
mů?eme spatřit na Masarykově náměstí před bývalou kavárnou Passage, na
Jakubském náměstí a v ulicích Kosmákova a Mr?tíkova Ostatní krycí dla?dice byly
při předlá?dění ulic a náměstí odstraněny a vět?ina ventilačních komínů
byla zasypána ?těrkem nebo zalita asfaltem.
Tím v chodbách do?lo k přeru?ení cirkulace vzduchu, co? mělo za
následek změnu klimatických podmínek podzemí. Na mnoha místech začala stoupat
vzdu?ná vlhkost, dosahující zde nyní 95 %, rovně? teploty se změnily, nyní
kolísají v zimě i v létě od 8 oC do 12 oC. V některých chodbách se začaly
hromadit plyny Chodby byly původně dlá?děny cihlami nebo podlahu tvořila dusaná
mazná hlína.
Pod takovouto starou podlahou vedl původní odtokový ?lab, po stranách
zpevněný i překrytý plochými kameny. Těmito ?laby odtékala ve?kerá voda z
pozemních prostor, a? ji? vysrá?ená na stěnách chodeb, nateklá za de??ů
ventilačními komíny, nebo pocházející z podzemních studní a reservoárů.
Odtokové ?laby ústily do tzv. kanalizačních chodeb, je? jsou ?iroké 60-70 cm a
vysoké 1 - 1,7m. Ty tvořily jakousi dobovou kanalizaci, ov?em ne na odtok spla?ků,
čemu? slou?í dnes. Chodby tohoto typu ústily, do hradebních příkopů, kde bylo
jejich vyústění opatřeno dubovým ?oupětem, je? bylo mo?no v případě oble?ení
města zcela uzavřít. Poslední z těchto ?oupat se dochovalo a? do roku 1951, kdy
bylo zničeno při výstavbě Znojemského mostu přes údolí Ko?elu?ského potoka Tyto
kanalizační chodby plní na mnoha místech svoji funkci dodnes, ?toly jsou pouze
zpevněny a napojeny na novodobou kanalizaci.
V chodbách třetího patra odtokové ?laby chyběly, voda zde stékala
volně po podlaze na nejni??í místo, kde byly vyhloubeny vsakovací jámy. V nich se
voda shroma?ďovala a samovolně prosakovala z chodeb po skalních puklinách.
Stěny průchozích chodeb byly na místech, kde erozí naru?ená hornina
hrozila sesuvy, zpevněny cihlovými pásy. Ke zpevnění do?lo pravděpodobně ve druhé
polovině 17 stol, jak nám o tom svědčí letopočet 1655, vytesaný do cihlového pásu
v chodbě, směřující od radnice k morovému sloupu Bohu?el, dnes ji? nápis spatřit
nelze, nebo? byl koncem 60 let zničen při sanačních pracích. Staré cihly, jimi?
bylo zpevnění provedeno, mají poněkud jiné rozměry, ne? ty dne?ní Měří 32xl6x6
cm, čili jsou takové nízké a ploché a velice tvrdé.
Třetím typem chodeb jihlavského historického podzemí jsou tzv. chodby
únikové, jimi? bylo mo?no při oble?ení Jihlavy nepřátelskými vojsky opustit
město, nebo? ústily a? daleko za hradebními příkopy. Vedly kdysi na v?echny
světové strany, ale do dne?ka je mo?no projít po celé délce pouze pět takovýchto
chodeb. Z nich nejznáměj?í je tzv. ?védská úniková chodba, vedoucí na Heulos ze
zpřístupněného Starého okruhu.
Na mnoha místech podzemí lze dojít k podzemním středověkým studním,
je? byly hloubeny jednak vedle vstupního schodi?tě, kde tvořily jakousi vodní
kapličku, nebo ve výklencích, odbočujících z hlavních chodeb Nad takovýmto typem
studní byla vyra?ena ?achta a? do sklepních prostor, kde byl umístěn vrátek
s okovem. Jiné studny byly hloubeny uprostřed podlahy chodby, tak?e zároveň
slou?ily jako nepříjemná past na případného nezvaného náv?těvníka podzemí.
Studní lze pod městem napočítat 221.
Dnes je voda z těchto studní, mající stabilní teplotu 5oC, sice
kři??álově průzračná, obsahuje v?ak vysoké procento dusičnanů. Také je
nasycena mno?stvím minerálních solí, tak?e je k pití nevhodná. V období 1.
republiky soukromá sodovkárna v ulici U mincovny brala je?tě tuto vodu na výrobu
limonád právě z jedné takové studny v podzemí.
Mno?ství podzemních studní bylo v průběhu 19 a 20 stol zasypáno a jak
se při sanaci podzemí zjistilo, jsou tyto studny pokladnicemi středověké keramiky.
Do podzemních prostor je mo?né sestoupit z domovních sklepů vět?iny
budov v historickém jádru města. Prohloubené sklepní prostory, nacházející se 2
a? 4m pod zemí, tvoří první patro, z něho? vede schodi?tě do druhého patra v
hloubce 5 - 7m, pod některými významnými mě??anskými domy a paláci je v hloubce
10 - 14m ra?eno i patro třetí, někde i čtvrté. Nejhlub?í patra v?ak zpravidla
bývají zatopena vodou. A jak hluboko pod povrch chodby dosahují v nejni??ím místě?
Je to 22m pod povrchem. Naprosto přesný původní rozsah podzemního labyrintu není
znám, ve středověku ?ádné plány zhotoveny nebyly, a pokud ano, tak se nedochovaly
do na?ich časů. Rovně? ani jeden z 66. jihlavských kronikářů o rozsahu a
lokalizaci chodeb nepsal. 0 první souborný plán celého podzemního bludi?tě se
pokusil v předválečném období jeden jihlavský německý stavitel, jen?
nesčíslněkrát sestoupil do podzemních prostor a podrobně je zmapoval. Za války,
nebo těsně po ní, byl v?ak ji? skoro dokončený soubor plánů beznadějně ztracen.
Po válce nebylo jihlavské podzemí nijak plánovitě zkoumáno a na mnohé propojení
jednotlivých úseků náhodně přicházeli mladí kluci z různých part, hledající v
podzemí romantiku a dobrodru?ství. Teprve v roce 1964, při přípravě sanace, bylo
podzemí přesně změřeno a zmapováno brněnskými kartografy, pod vedením E. My?ky.
Tento soubor plánů v měřítku 1:1000 a 1:200 se stal základem dal?ích
zaměřovacích prací v 70tých a 80tých letech.
Mnohý náv?těvník jihlavského historického podzemí si jistě polo?í
otázku, proč vlastně toto dílo vzniklo, jaký důvod vedl na?e předky k tak
nákladnému a pracnému dílu? Pokusme se tedy na tuto otázku odpovědět...
Jihlav?tí historikové se dlouho domnívali, ?e podzemní chodby jsou
zbytky starých dolů na stříbro. Tyto názory mají svůj podklad v zápisech v
městských knihách z 16 století. Zde je uvedeno, ?e rudné ?toly byly hnány a? pod
město. Například u letopočtu 1528 je napsáno, ?e Vincenc Schlegel, usedlík v
Jihlavě, razil jámu s chodbou, která vedla pod klá?terem sv. Kří?e do města. Roku
1540 zase vedl ?tolu proti dominikánskému komplexu J. ?tefl, a za bývalým
Studentským mlýnem kutal v těsné blízkosti města v letech 1540-1542 Ondřej Slávek.
Ov?em při geologickém průzkumu podzemí v 1 polovině 60tých let bylo
zji?těno, ?e rulový ostroh, na něm? je historické jádro města postaveno,
neobsahuje ani zlomek stříbronosných rud. Tě?ko by tehdej?í horníci, kteří
dokázali pomocí proutku nalézt i dva centimetry silnou rudnou ?ílu, provozovali
tě?ké a zajisté nákladné dílo, ani? by měli jakoukoliv naději na
sebenepatrněj?í výtě?ek.
Také poloha podzemních chodeb se dismetrálně odli?uje od tvaru
klasických ?tol. Tyto byly daleko u??í, ni??í a různě křivolaké, podle tvaru a
směru rudné ?íly. Rozhodně nikdy nebyly zpevňovány cihlovými pásy, v?dycky v
nich bývala pou?ita výdřeva. Na druhé straně je v?ak pravdou, ?e podzemí nemohl
nikdo jiný ne? havíři vyhloubit. Chodby jsou vyrubány velice dokonalou a odborně
vedenou technikou, tak?e v?e svědčí pro havíře, kteří velmi často zůstávali z
různých důvodů bez práce a mohli být mě??any vyu?iti k hloubení podzemních
chodeb pod Jihlavou.
Jiní staří historikové zase tvrdili, ?e podzemní prostory byly ra?eny
pro vojenské účely. Av?ak nikde ve starých záznamech není ani zmínky o tom, ?e by
vojsko bylo prostory nějak vyu?ívalo. Vyjímku tvoří pouze období ?védské okupace
Jihlavy v letech 1645 - 1647 za třicetileté války. Je v?ak skutečností, ?e v
případě válečného ohro?ení nebo oble?ení města vyu?ívalo podzemní chodby
civilní obyvatelstvo. Mě??ané mohli chodbami libovolně procházet z domu do domu, i
kdy? město oblehateli odstřelováno z děl. Přenesli tak ve?kerý městský ?ivot z
povrchu pod zem. Proto mo?ná chodby tvoří tak rozsáhlou sí? pod celým
středověkým jádrem města, se vstupy do ka?dého význačněj?ího mě??anského
domu.
Podívejme se nyní do historie a pokusme se zrekonstruovat staré události
středověké stavební parcely, zvané městi?tě, bývaly velice úzké. Dosahovaly
?ířky od pěti do deseti metrů. Dům, který na takovéto parcele vyrostl, měl nouzi
o prostory. Zabíral toti? pouze přední část městi?tě, zadní tvořily dvory se
stájemi pro hospodářské zvířectvo a kolnami pro povozy. V přízemí domu byla
boční síň, slou?ící jako řemeslnická dílna, nebo kupecký krám a zadní komora,
vyu?ívaná coby výměnek nebo obydlí chud?ích nájemníků. Domy tehdy byly pouze
jednopatrové, patro obýval majitel domu i s čeledí. Kdy? do?lo k zaklenutí
průjezdního dvora, vznikl v přízemí tzv. "mazhaus", v něm? se čepovalo
pivo. Nad ním vznikla dal?í obytná místnost, slou?ící k pronájmu, nebo? lidí ve
městě přibývalo a volná stavební půda uvnitř hradeb byla vzácná a tudí?
drahá.
Z tohoto nástinu vyplývá, ?e majitel domu, a? ji? kupec nebo
řemeslník, musel skladovat své zbo?í v nevelké sklepní místnosti, nalézající se
pod boční síní. Ale s rozvojem řemesel a obchodu po?adavky na skladovací plochu
stoupaly. Proto si majitelé domů nechali prohlubovat stávající sklepy směrem pod
mazhaus, z něho? potom vedlo do sklepních prostor nové schodi?tě Tím přestala být
vyu?ívána ?achta se schodi?těm do sklepa, umístěná před průčelím domů. Kdy?
se později začaly razit podzemní chodby, slou?ily tyto ?achty pro vytahování
narubaného materiálu Po skončení ra?by byly tyto ?achty před průčelím domů
uzavřeny klenbou a nahoře zasypány. Proto také, a? na vyjímky, nikde v podzemí na
středověkou ?achtu nemů?eme narazit.
Kdy? opět stoupal po?adavek po skladovacích prostorách, zaměstnali
majitelé domů havíře, kteří počátkem 14 stol při?li o práci v dolech, a ti
razili ze sklepů dal?í schodi?tě do dal?ího patra, směrem do ulic nebo pod
náměstí. Těmito pracemi vznikalo zárodečné podzemí, tehdy pod ka?dým domem
samostatné. Zpočátku mělo jednotný tvar, půdorys tvořil jednoramenný či
dvojramenný kří?. Takovýto tvar byl velice funkční. Střední chodba od schodi?tě
byla průchozí, rozrá?ky do stran slou?ily jako skladovací prostory. Pro tuto teorii
svědčí tvar vět?iny vstupních částí podzemních chodeb, je? v devadesáti
procentech vychází ze tvaru kří?e. Pod domy, v nich? byl hostinec, se razilo i tzv.
zadní podzemí, vedoucí pod dvorní trakt. Zde byl toti? po?adavek na skladovací
prostory daleko vět?í ne? u ostatních mě??anských domů Zadní podzemí se v
průběhu dal?ích století ji? zpravidla nevyvíjelo, zůstalo v podobě původní tzn.
zárodečného podzemí. Vyjímku tvoří pouze rohový dům Masarykovo nám č.8 / U
mincovny 2, kde se z původního zadního podzemí vyvinul Svatojakubský okruh. Rovně?
ve veřejnosti zpřístupněné části Starého okruhu je vstupní chodba vlastně
zadním podzemím dnes ji? neexistujícího domu, v něm? byl Stubikův hostinec. I toto
zadní podzemí se časem vyvinulo do nám, v?em důvěrně známého tvaru. Teorie zde
popsaná platí pro domy, patřící bohatému městskému patriciátu. Chud?í majitelé
si nechali razit pouze tzv. lochy Ty byly vertikálně v úrovni podla?í sklepní
místnosti, nebo ?ikmo sestupovaly bez schodi?tě mělce pod tuto úroveň. Tvarově to
byly rovné, 10 m dlouhé chodby, někde esovitě prohnuté. Na několika místech v
ulicích kolem hradeb měly lochy tvar otevřeného písmene V nebo L.
Ve druhé etapě vzniku podzemí, je? trvala přibli?ně od konce
husitských válek (1436), bylo zárodečné podzemí postupně roz?iřováno.
Předev?ím byly prohlubovány střední chodby a rozrá?ky, tvořící tvar kří?e.
Kde měly chodby tvar dvojramenného kří?e, bývala ramena příčnou chodbou
propojována do čtvercových i obdélníkových obchůzek. Z ramen potom vybíhaly i
dal?í nové chodby, tak?e jednotlivé podzemní prostory pod různými domy se začaly
svým tvarem od sebe navzájem li?it. Při ra?bě těchto nových chodeb občas
docházelo nechtěně ke spojení dvou i více sousedních podzemních systémů v jeden
průchozí celek.
V této době rovně? vznikaly v podzemních prostorách studny, slou?ící
jako zdroj pitné vody obyvatelům domů nad nimi stojících. Jeliko? se v 15 stol
stále válčilo, dostaly chodby i úkrytový a obranný charakter. Proto v průběhu 16.
stol byly plánovitě ra?eny různé dal?í chodby, které byly slepé a obchůzky,
slou?ící pro dezorientaci nepovolaných náv?těvníků.
Jeliko? se ve druhé etapě vzniku podzemí tyto prostory značně
roz?ířily, nestačilo ji? původní odvětrávání ze sklepních místností a v
chodbách se zřejmě začaly hromadit plyny. Proto bylo nutno do chodeb vyrazit systém
ventilačních komínů, odvětrávající podzemí samovolně průvanem. Jestli se
ventilační komíny razily z povrchu do chodeb nebo z podzemí na povrch, nevíme.
Rovně? zatím není známo, jakým způsobem se razily kruhové komíny o průměru
pouhých 20cm.
Obsazením Jihlavy ?védským vojskem za 30ti leté války začalo třetí
období budování jihlavského podzemí. ?védové, kteří měli obavu, ?e Jihlavu ve
svých rukou dlouho neudr?í, začali od roku 1646 město horečně opevňovat. Původní
hradební systém se jim zdál nedostatečný, proto zbourali domy na předměstí a
zbudovali předsunuté pásmo hvězdicových valů s ba?tami, pod nimi? byly po celé
délce podzemní kasematy. Rovně? ba?ty byly s městem spojeny podzemními chodbami.
Po skončení třicetileté války roku 1648 byla sice v?ude v Evropě bída
a nedostatek pracovních sil, ale pře?iv?í obyvatelstvo bylo hrůzami uplynulé války
tak vydě?eno, ?e ji? počátkem 50let začala v podzemí zase činnost. Zbývající
samostatné úseky byly krátkými spojovacími chodbami napojeny na dal?í systém
chodeb, tak?e vznikl ucelený labyrint pod celým vnitřním městem, se vstupy z
ka?dého domu, spoustou pastí pro nezvané náv?těvníky a mno?stvím únikových
chodeb. Jihlavské podzemí se tak stalo součástí obranného systému jihlavské
městské pevnosti. Chodby byly pečlivě udr?ovány a v místech, kde byla hornina
naru?ena erozí zpevňovány cihlami. Svědčí pro to tvar i barva cihel, plně se do
této doby hlásící.
Třetí patra jihlavského podzemního labyrintu byla ra?ena pouze pod domy
nejmajetněj?ích mě??anů. Datovat jejich vznik v?ak spolehlivě nejde, zřejmě
v?ak vznikala v průběhu celých staletí ve druhé a třetí etapě. Nyní je vět?ina
těchto chodeb zaplavena vodou a nebo jinak neprůchodná, tak?e nelze podle jejich tvaru
vysledovat zákonitosti vzniku. Co se týče kanalizačních chodeb, ty byly ra?eny
teprve tehdy, kdy? bylo potřeba z podzemí odvádět vět?í mno?ství vody, tzn. a?
po vzniku podzemních studní a ventilačních komínů.
K poslednímu vzniku podzemních chodeb, majících za účel propojování
jednotlivých úseků, do?lo v ?edesátých letech na?eho století při sanaci
podzemí. Aby se práce usnadnily, a aby byl zaji?těn stálý a plynulý odtok vody, aby
bylo mo?no později chodby kontrolovat, do?lo k ra?bě několika chodeb, spojujících
sanované úseky. Tak vznikla spojovací chodba mezi okruhy Rychta a Divadlo, dále
Divadlo - Grand, některé spojovací chodby přímo v okruhu Grand I, hlavní tah pod
západní stranou náměstí, spojení Elektra - ?elezářství a mnoho dal?ích. V
této době vznikly i odvodňovací chodby Iksačka a chodba od Divadla na náměstí
Svobody. Na závěr tohoto článku se podíváme na některé letopočty, mající vztah
k podzemí Prvním datem je 5. a 6. srpen 1328, kdy bylo v Jihlavě zemětřesení, je?
vlastně umo?nilo rychlý vznik podzemí. 0 tom je ale podrobněji psáno v článku
Lidé v podzemí.
Ji? na počátku husitských válek poslou?ilo jihlavské podzemí jako
bezpečný úkryt pokladu Sedleckého klá?tera. Kdy? roku 1421 hrozilo vyplenění
klá?tera husitským vojskem, nechal opat poklad odvést do německé, protihusitské a
hlavně na svou dobu velice opevněné Jihlavy. Zde byl po celou dobu válečných
střetů ukrýván a v Jihlavě po něm zbyla památka, jí? se právem py?ní Okresní
archiv. Jde o překrásně iluminovaný opis Zbraslavské kroniky.
V zápisech rejstříků městské sbírky daní je mezi lety 1430 - 1442
uváděn poplatník, povoláním "lochner". Dnes ji? český ekvivalent tohoto
termínu není znám, av?ak podzemním prostorám bývalo lidově říkáno
"lochy". Tudí? se lze domnívat, ?e ?lo o ?ivnostníka, je? se zabýval
budováním podzemních prostor pod městskou zástavbou. Řemeslo lochner bývá v
rejstřících uváděno pouze u jednoho poplatníka. Proto je zřejmé, ?e to byl
podnikatel, který sám chodby nerazil, ale zaměstnával námezdní dělníky, je?
vykonávali vlastní práci.
V roce 1523 se několik podnapilých ?en jihlavských kloboučníků rozhodlo
sma?it koblihy. Podařilo se jim v?ak ukápnout vodu do rozpáleného tuku, z čeho?
vznikl oheň. Jeliko? tehdy vál prudký vítr, roz?ířil se po?ár brzy po celém
městě. Popelem lehlo tehdy 90% v?ech domů. Chud?í lidé, kteří neměli patřičné
mno?ství peněz na opravu svých příbytků, si nechali v podzemních místnostech
vystavět nouzová topeni?tě a zde potom bydleli skoro třičtvrtě roku.
0 pár let později k letopočtu 1529, nám kronikář zanechal zprávu o
zločinu, který měl vztah k podzemním chodbám. Tehdy se kterýsi platnéřský
tovary? zamiloval do své mistrové, je? jeho lásku opětovala. Aby se zbavili starého
mistra, zabili jej a tělo zakopali hluboko v podzemí. Chodby byly tehdy velice
frekventované, tak?e byl zločin brzy odhalen a oba pachatelé se na mučení plně
doznali a byli souzeni podle jihlavského práva. Rozsudek nad nimi vynesený byl velmi
krutý, jak bylo tehdy zvykem. Byli nalo?eni na hnojný vůz, se kterým se kat pro
výstrahu ostatním projí?děl městem. Kdy? dojeli k domu, kde byl zločin spáchán,
byli oba trháni roz?havenými kle?těmi. Poté byli převezeni na ?ibeniční vrch,
kde byla ?ena za?iva zahrabána a probodena ostrým kůlem, mu?i pak byly zpřelámány
údy a byl vpleten do kola.
Kdy? byla Jihlava 13. března 1529 obsazena ?védským vojskem, chtěl
okupační velitel města, plukovník Samuel Osterling zabavit městský archiv a odeslat
jej jako válečnou kořist do ?védska. Městský písař Jan Rock v?ak městské
písemnosti odmítl vydat a ukryl jej kdesi v temnotách jihlavského podzemí. Tak
bezpečně ulo?eny v truhlicích, přečkaly listiny a městské knihy nebezpečné
období a byly nám zachovány a? do dne?ních časů.
Začátkem září 1647 císařské vojsko oblehlo Jihlavu a sna?ilo se jí
získat ze ?védských rukou zpět, co? se podařilo a? 8. Prosince. Po celou dobu se
?véd?tí poslové dostávali z oble?eného města se zprávami právě díky chodbám,
které ústily daleko za městem.
Za vlády císaře Josefa II do?lo roku 1783 ke zru?ení jihlavské
městské pevnosti. Význam chodeb jako součást opevňovacího a obranného systému tak
odpadl. Rovně? jako skladovacích prostor jich přestalo být, mimo hospod, vyu?íváno
a tak zájem o ně polevil. Přestaly být udr?ovány a leckde docházelo k sesuvům.
Část chodeb byla dokonce vyu?ita při budování novodobé kanalizace jako stoky.
Za napoleonských válek se několik jihlavských mě??anů obávalo
drancujícího vojska a tak ve?keré své klenoty a peníze ulo?ili do podzemí. 19.
listopadu 1805 byla Jihlava skutečně francouzským vojskem mar?ála Bernadotta
obsazena, ale k drancování nedo?lo. Zato zde vypukla epidemie cholery, při ní?
údajně tito lidé zemřeli, ani? komu sdělili, kde poklad ukryli. Pokud je tato
legenda pravdivá, čeká poklad na svého nálezce dodnes, s největ?í
pravděpodobností v některé tehdy zazděné chodbě. Kdy? v 19. Stol. do?lo k
průmyslové revoluci, nastal příliv venkovského obyvatelstva do Jihlavy. Bylo potřeba
prvně stavět domy a roz?iřovat stávající. Aby se stavby příli? neprodra?ovaly,
byl stavební odpad navá?en do podzemních chodeb. K dal?ímu naru?ení podzemí
docházelo při výstavbě novodobého vodovodu a při plynofikaci města. V 19 stol se
rovně? mno?ily kráde?e, kdy poberta vnikl do domu podzemím. Proto majitel domů
rozdělili zazdívkami v chodbách ucelený podzemní labyrint do mno?ství men?ích
lokálních úseků. Těmito zásahy byl přeru?en systém odtokových ?labů a chodby
se začaly plnit vodou. Voda pak způsobovala erozi horniny a i kdy? byl později odtok
vody znovu pracně obnoven, klenby chodeb ji? neměly tu pevnost jako dříve.
Na sklonku 19. stol. se odehrál příběh, který má vztah k podzemním
chodbám pod bývalými Velkými kasárnami. Jakýsi vojín Cak pě?ího pluku se vrátil
ze zábavy v restauraci Na slunci v poněkud podnapilém stavu. Vru chodeb kasáren
bývalého klá?tera si spletl cestu a místo do kasáren zamířil k podzemním
chodbám. Jejich labyrintem se dostal a? pod kostel sv. Ignáce, kde s hrůzou zjistil,
?e se nalézá v hrobce. Pohled na mumifikovaná těla mnichů způsobil, ?e vojín
hrůzou vystřízlivěl a zdě?en se vrhl zpět do chodeb. Tam v?ak opět zabloudil a
cestu do kasáren na?el a? druhý den ráno.
Armády se týká i dal?í příběh, který se odehrál za I. republiky.
Kdy? se v bývalé kavárně Apollo začaly ztrácet záhadným způsobem lahve
nejlep?ího uherského vína, zjistil majitel po dlouhém pátrání, ?e jeho sklep má
přímé spojení podzemní chodbou se sklepením pod kasárnami. Vojáci pronikli do
napůl zatopených podzemních chodeb, vypůjčili si v prádelně necky a podnikli
dlouhou plavbu a? do prostor pod kavárnou. Tam objevili sklad vína a zdarma si
vylep?ovali tě?ký vojenský ?ivot. Kavárník instaloval do chodby mří? a od těch
dob se mu ji? víno neztrácelo.
V období I. republiky docházelo k dal?ímu přeru?ování chodeb, co?
je?tě více naru?ilo ucelenost původního labyrintu. Bohu?el, některé chodby byly
zazděny bez záznamu o prováděných pracích, a tak dnes ji? nikdo neví, kde tyto
chodby navazovaly na nám známý labyrint, ani kam vedly.
Za německé okupace byly na některých místech chodby přeměněny v
protiletecké kryty, které potom jako kryty CO (civilní obrany) slou?ily a? do roku
1989. Jedná se o lokality pod kostelem sv. Ignáce, radnicí nebo Lověnou. Na sklonku
války měli Němci strach z partyzánů, a tak docházelo k zazdívání mnoha vstupů z
chodeb do domů, hlavně tam, kde majitel domu byl aktivní nacista.
Po válce nebyl zpočátku o podzemí ?ádný zájem. Po Komunistickém
převratu, kdy? začala studená válka, počítalo se s vyu?itím chodeb pro úkryty
civilního obyvatelstva. Proto se rozsah chodeb utajoval a vniknutí do podzemí bez
povolení bylo trestné. Vojen?tí kartografové v 50. letech pořídili nové situační
plány podzemí, je? byly ulo?eny na vojenském velitelství a na krajské správě
bezpečnosti.
Roku 1956 do?lo na tehdej?í Jednotný národní výbor mno?ství
?ádostí, aby alespoň malá část chodeb byla zpřístupněna pro ?irokou veřejnost
a byla tak vyu?ívána v rámci turistického ruchu. Měst?tí funkcionáři s tím
souhlasili, nechali vyčistit a upravit část podzemí pod Krajskou lidovou knihovnou a
instalovat zde elektrické vedení. Od sezóny 1957 byly zahájeny prohlídky na necelém
Kilometru chodeb. V roce 1962 bylo velice de?tivé jaro, co? mělo za následek dal?í
zatopení chodeb vodou. Tentokrát byla hornina naru?ena erozí natolik, ?e bylo
ohro?eno celé historické jádro města. Mno?ství domů, převá?ně v ji?ní
části centra, sedlo v základech, v Husově ulici se propadaly nákladní automobily a
vlivem propadnutí klenby se zřítilo průčelí domů 28 a 30. Proto bylo rozhodnuto
provést zpevňovací práce.
Podzemí bylo nejprve zmapováno skupinou kartografů z Ústavu kartografie a
geodézie Brno, vedené ing. E. My?kou a přípravné práce zakončil Geologický
průzkum, při něm? byly rovně? zkoumány v?echny čelby výklenků a chodeb, kde se
hledaly neznámé nebo dávno zapomenuté chodby. Od listopadu 1965 se konečně započalo
se sanací, prováděné oproti prvotnímu předpokladu, betoná?í. Sanační práce
trvaly do roku 1971 a vy?ádaly si náklad přes sto milionů korun. Profil chodeb se
sní?il na polovinu původního a byla zničena historická hodnota asi 95% v?ech tehdy
známých chodeb.
Roku 1969 dostoupila sanace a? k useku zpřístupněnému veřejnosti a
prohlídky musely být proto zastaveny. Jeliko? se počítalo s opětovným
zpřístupněním chodeb tohoto úseku, byla část chodeb v délce cca 200m nalézající
se pod Okresní knihovnou, ponechána v původním stavu, pouze na několika místech
do?lo ke zpevnění vyústění výklenků do průchozí chodby betonovými pilíři. Ale
původní, cihlami dlá?děné podlahy byly zničeny obetonováním. Rovně? byl
vytvořen nový systém odtokových ?labů. Tyto chodby nám dnes dokumentují, jak kdysi
vypadalo celé jihlavské podzemí.
Od roku 1973 byly zahájeny práce na budování kolektorové sítě. Ta se
bude skládat ze základních chodeb a distribuční sítě Jedná se o nově ra?ené
podzemní chodby, které povedou hlouběji ne? historické podzemí, přibli?ně 16 -
22m pod povrchem. Sem budou svedeny ve?keré in?enýrské sítě v centru města, tzn.
voda, plyn, kanalizace, kabely apod. Po dobudování kolektorů ji? nebude potřeba v
centru města kopat, nebo? v případě havárie dojde pracovník údr?by pohodlně a?
na patřičné místo. Práce provádí firma Unist, ale je omezena nedostatkem
finančních prostředků.
V období tzv. "normalizace" mezi lety 1970 - 1989, nebyl ze strany
státních úřadů o podzemí a chodby zájem. K obnovení provozu v bývalém
prohlídkovém okruhu ji? nedo?lo, do chodeb byly sváděny vývody odpadních vod z
obytných domů. Soubor plánů jihlavského podzemí byl přísně utajován. Ve?keré
fotografie historického podzemí z období před sanací chodeb ulo?ené ve fotoarchivu
Muzea Vysočiny vzaly v této době za své. Zbyly pouze ?alostné zbytky.
Polo?ením základního kamene v roce 1978 začala výstavba obchodního domu
Prior Projekt počítal s podzemními skladovacími prostorami, pro to bylo nejprve nutno
na staveni?ti vyhloubit patnáctimetrovou jámu Byla hloubena a? pod historické
podzemí, a jeliko? pod bývalým Kreclem byla hlavní kři?ovatka chodeb, do?lo k
přeru?ení vstupů do některých chodeb, kam od těch dob nelze vstoupit.
Začátkem 90. let postihla i Jihlavu vlna toxikomanie mláde?e. Brzy se
skupinky těchto asociálních ?ivlů začaly scházet v podzemních chodbách, kde je
tehdy nikdo neru?il. Party byly tvořeny pěti a? sedmi mladistvými, které vedl
zku?ený toxikoman. Sociální nebezpečnost tohoto jevu dosáhla takové úrovně, ?e
se záběry z podzemních fe?áckých doupat spolu s místností Hl objevily i v
televizním pořadu "Maják". Je?tě dnes je mo?no na mnoha místech v
podzemí spatřit, kam a? mů?e klesnout lidská důstojnost v touze po prchavém
okam?iku zdánlivého ?těstí, vyvolaných vlivem vdechování výparů různých
těkavých látek.
Dne 29. června 1991 do?lo ke slavnostnímu znovuotevření prováděcího
okruhu jihlavského historického podzemí pod Okresní knihovnou.
Posledním neblahým zásahem do jihlavského historického podzemí je
výstavba nového Horáckého divadla. Po zbourání staré scény bylo nutné vyhloubit
jámu na základy nové budovy a jevi?tní techniku. Tím do?lo opět ke zničení
podzemních chodeb s místností H6. Chodby byly zničeny v délce 47m. Rovně? byla
zničena kanalizační chodba s nesanovanými stěnami v rostlé skále, táhnoucí se od
hlavní chodby napříč staveni?těm směrem na východ k Heulosu.
V neděli 9. ledna 1994 prasklo dopoledne v Bene?ově ulici vodovodní
potrubí, následně se propadla vozovka a vznikla jáma, do ní? by se ve?el celý
trolejbus. Potrubí v ulici bylo je?tě původní z roku 1895. Voda z prasklé trubky si
na?la cestu do podzemí, které v tomto prostoru před bývalými hradbami není
zmapováno ani sanováno. Voda spolu s vyplavenou zeminou se dostala do Ko?elu?ského
potoka, tak?e vzniká otázka, kudy tekla a jaké jsou v této části podzemní prostory
a v jakém jsou stavu.
Na odboru Správy majetku MěÚ Jihlava vzniklo od 1. Února 1994 oddělení,
které se zabývá správou podzemních prostorů. Vedoucím tohoto odboru je p. Pavel
?ikíř, provozním technikem p. Jan ?ustr. Oddělení bude předev?ím zaji??ovat
správu ve?kerých podzemních prostorů 2. A 3. patra, kolektorové sítě, revizi
podzemních prostorů, dohled nad vstupy do podzemí, zamezení vniknutí nepovolaným
osobám do podzemí, vyhledávání havárií v podzemních prostorech a zaji??ovat
stav podzemních prostorů.
Podzemní chodby jsou i přes poru?ení jejich historické hodnoty sanací
velice důle?itou technickou památkou, kterou je potřeba chránit?
( Celý článek! | Autor: Jan Žák |
Počet komentářů: 2 |
Přidat komentář |
  )
Vydáno dne 12. 02. 2004 (6481 přečtení)
|
|
