| Hlavní stránka | Kniha návštěv | Seznam rubrik | Rozšířené hledání |
Vyberte si prosím

Sesterský web
sesterský web Lomy Amerika

Město Jihlava a jeho podzemí
Pod celou středověkou zástavbou města Jihlavy se rozprostírá rozsáhlá sí? podzemních chodeb, výklenků, slepých větví a na některých místech roz?ířených prostor tvořících, místnosti i celé sály. Tyto chodby se z pod domů stáčí i pod ulicemi a náměstí, mnohonásobně se větví a dělí i lomí, tak?e nezvalý náv?těvník zde mů?e snadno zabloudit.

Celá sí? chodeb je 25 km dlouhá, o celkové plo?e 50000 metrů čtverečních. Kdy si, před zavá?ením chodeb stavebním odpadem a před zahájením zpevňovacích prací byla délka chodeb patrně vět?í,některé star?í prameny uvádí a? 56 kilometrů chodeb.

Té? jejich plocha musela v té době být podstatně vět?í. Jihlava by se tak řadila za Znojmo na druhé místo v rozsahu podzemního labyrintu. Délka chodeb není v?ude stejná, kolísá od pár metrů a? po dvousetmetrovou spojovací chodbu. Původně byly chodby ?iroké dva a? dva a půl metru, vysoké 1,8m - 2,6m Při sanačních pracích se ov?em profil chodeb sní?il, někde a? na polovinu. Podzemní prostory byly odvětrávány ventilačními komíny, které byly tří různých typů. Buď byly čtvercové, velké, cihlami obezděné,nebo malé ,cihlami neobezděné. Třetím typem byly ventilační 20 cm ?iroké kruhové komíny. V?echny tyto typy ventilačních komínů lze spatřit v obou okruzích, zpřístupněných pro veřejnost. Na po vrchu byly ventilační komíny kryty kamennou čtvercovou dla?dicí, nebo kulatou vypouklou deskou, v?dy v?ak ?irokou 60 cm. Tyto desky byly zasazeny do dla?by náměstí a ulic Uprostřed nich byl kruhový otvor, z bezpečnostních důvodů překrytý kří?ovým nebo hvězdicovým ?elízkem Poslední takovéto krycí dla?dice mů?eme spatřit na Masarykově náměstí před bývalou kavárnou Passage, na Jakubském náměstí a v ulicích Kosmákova a Mr?tíkova Ostatní krycí dla?dice byly při předlá?dění ulic a náměstí odstraněny a vět?ina ventilačních komínů byla zasypána ?těrkem nebo zalita asfaltem.

Tím v chodbách do?lo k přeru?ení cirkulace vzduchu, co? mělo za následek změnu klimatických podmínek podzemí. Na mnoha místech začala stoupat vzdu?ná vlhkost, dosahující zde nyní 95 %, rovně? teploty se změnily, nyní kolísají v zimě i v létě od 8 oC do 12 oC. V některých chodbách se začaly hromadit plyny Chodby byly původně dlá?děny cihlami nebo podlahu tvořila dusaná mazná hlína.

Púvodní podlaha s ostokovým ?labem Pod takovouto starou podlahou vedl původní odtokový ?lab, po stranách zpevněný i překrytý plochými kameny. Těmito ?laby odtékala ve?kerá voda z pozemních prostor, a? ji? vysrá?ená na stěnách chodeb, nateklá za de??ů ventilačními komíny, nebo pocházející z podzemních studní a reservoárů. Odtokové ?laby ústily do tzv. kanalizačních chodeb, je? jsou ?iroké 60-70 cm a vysoké 1 - 1,7m. Ty tvořily jakousi dobovou kanalizaci, ov?em ne na odtok spla?ků, čemu? slou?í dnes. Chodby tohoto typu ústily, do hradebních příkopů, kde bylo jejich vyústění opatřeno dubovým ?oupětem, je? bylo mo?no v případě oble?ení města zcela uzavřít. Poslední z těchto ?oupat se dochovalo a? do roku 1951, kdy bylo zničeno při výstavbě Znojemského mostu přes údolí Ko?elu?ského potoka Tyto kanalizační chodby plní na mnoha místech svoji funkci dodnes, ?toly jsou pouze zpevněny a napojeny na novodobou kanalizaci.

V chodbách třetího patra odtokové ?laby chyběly, voda zde stékala volně po podlaze na nejni??í místo, kde byly vyhloubeny vsakovací jámy. V nich se voda shroma?ďovala a samovolně prosakovala z chodeb po skalních puklinách.

Stěny průchozích chodeb byly na místech, kde erozí naru?ená hornina hrozila sesuvy, zpevněny cihlovými pásy. Ke zpevnění do?lo pravděpodobně ve druhé polovině 17 stol, jak nám o tom svědčí letopočet 1655, vytesaný do cihlového pásu v chodbě, směřující od radnice k morovému sloupu Bohu?el, dnes ji? nápis spatřit nelze, nebo? byl koncem 60 let zničen při sanačních pracích. Staré cihly, jimi? bylo zpevnění provedeno, mají poněkud jiné rozměry, ne? ty dne?ní Měří 32xl6x6 cm, čili jsou takové nízké a ploché a velice tvrdé.

Třetím typem chodeb jihlavského historického podzemí jsou tzv. chodby únikové, jimi? bylo mo?no při oble?ení Jihlavy nepřátelskými vojsky opustit město, nebo? ústily a? daleko za hradebními příkopy. Vedly kdysi na v?echny světové strany, ale do dne?ka je mo?no projít po celé délce pouze pět takovýchto chodeb. Z nich nejznáměj?í je tzv. ?védská úniková chodba, vedoucí na Heulos ze zpřístupněného Starého okruhu.

Na mnoha místech podzemí lze dojít k podzemním středověkým studním, je? byly hloubeny jednak vedle vstupního schodi?tě, kde tvořily jakousi vodní kapličku, nebo ve výklencích, odbočujících z hlavních chodeb Nad takovýmto typem studní byla vyra?ena ?achta a? do sklepních prostor, kde byl umístěn vrátek s okovem. Jiné studny byly hloubeny uprostřed podlahy chodby, tak?e zároveň slou?ily jako nepříjemná past na případného nezvaného náv?těvníka podzemí. Studní lze pod městem napočítat 221.

Jedna z mnoha studní jihlavského podzemí Dnes je voda z těchto studní, mající stabilní teplotu 5oC, sice kři??álově průzračná, obsahuje v?ak vysoké procento dusičnanů. Také je nasycena mno?stvím minerálních solí, tak?e je k pití nevhodná. V období 1. republiky soukromá sodovkárna v ulici U mincovny brala je?tě tuto vodu na výrobu limonád právě z jedné takové studny v podzemí.

Mno?ství podzemních studní bylo v průběhu 19 a 20 stol zasypáno a jak se při sanaci podzemí zjistilo, jsou tyto studny pokladnicemi středověké keramiky.

Do podzemních prostor je mo?né sestoupit z domovních sklepů vět?iny budov v historickém jádru města. Prohloubené sklepní prostory, nacházející se 2 a? 4m pod zemí, tvoří první patro, z něho? vede schodi?tě do druhého patra v hloubce 5 - 7m, pod některými významnými mě??anskými domy a paláci je v hloubce 10 - 14m ra?eno i patro třetí, někde i čtvrté. Nejhlub?í patra v?ak zpravidla bývají zatopena vodou. A jak hluboko pod povrch chodby dosahují v nejni??ím místě? Je to 22m pod povrchem. Naprosto přesný původní rozsah podzemního labyrintu není znám, ve středověku ?ádné plány zhotoveny nebyly, a pokud ano, tak se nedochovaly do na?ich časů. Rovně? ani jeden z 66. jihlavských kronikářů o rozsahu a lokalizaci chodeb nepsal. 0 první souborný plán celého podzemního bludi?tě se pokusil v předválečném období jeden jihlavský německý stavitel, jen? nesčíslněkrát sestoupil do podzemních prostor a podrobně je zmapoval. Za války, nebo těsně po ní, byl v?ak ji? skoro dokončený soubor plánů beznadějně ztracen. Po válce nebylo jihlavské podzemí nijak plánovitě zkoumáno a na mnohé propojení jednotlivých úseků náhodně přicházeli mladí kluci z různých part, hledající v podzemí romantiku a dobrodru?ství. Teprve v roce 1964, při přípravě sanace, bylo podzemí přesně změřeno a zmapováno brněnskými kartografy, pod vedením E. My?ky. Tento soubor plánů v měřítku 1:1000 a 1:200 se stal základem dal?ích zaměřovacích prací v 70tých a 80tých letech.

Mnohý náv?těvník jihlavského historického podzemí si jistě polo?í otázku, proč vlastně toto dílo vzniklo, jaký důvod vedl na?e předky k tak nákladnému a pracnému dílu? Pokusme se tedy na tuto otázku odpovědět...

Jihlav?tí historikové se dlouho domnívali, ?e podzemní chodby jsou zbytky starých dolů na stříbro. Tyto názory mají svůj podklad v zápisech v městských knihách z 16 století. Zde je uvedeno, ?e rudné ?toly byly hnány a? pod město. Například u letopočtu 1528 je napsáno, ?e Vincenc Schlegel, usedlík v Jihlavě, razil jámu s chodbou, která vedla pod klá?terem sv. Kří?e do města. Roku 1540 zase vedl ?tolu proti dominikánskému komplexu J. ?tefl, a za bývalým Studentským mlýnem kutal v těsné blízkosti města v letech 1540-1542 Ondřej Slávek.

Ov?em při geologickém průzkumu podzemí v 1 polovině 60tých let bylo zji?těno, ?e rulový ostroh, na něm? je historické jádro města postaveno, neobsahuje ani zlomek stříbronosných rud. Tě?ko by tehdej?í horníci, kteří dokázali pomocí proutku nalézt i dva centimetry silnou rudnou ?ílu, provozovali tě?ké a zajisté nákladné dílo, ani? by měli jakoukoliv naději na sebenepatrněj?í výtě?ek.

Také poloha podzemních chodeb se dismetrálně odli?uje od tvaru klasických ?tol. Tyto byly daleko u??í, ni??í a různě křivolaké, podle tvaru a směru rudné ?íly. Rozhodně nikdy nebyly zpevňovány cihlovými pásy, v?dycky v nich bývala pou?ita výdřeva. Na druhé straně je v?ak pravdou, ?e podzemí nemohl nikdo jiný ne? havíři vyhloubit. Chodby jsou vyrubány velice dokonalou a odborně vedenou technikou, tak?e v?e svědčí pro havíře, kteří velmi často zůstávali z různých důvodů bez práce a mohli být mě??any vyu?iti k hloubení podzemních chodeb pod Jihlavou.

Jiní staří historikové zase tvrdili, ?e podzemní prostory byly ra?eny pro vojenské účely. Av?ak nikde ve starých záznamech není ani zmínky o tom, ?e by vojsko bylo prostory nějak vyu?ívalo. Vyjímku tvoří pouze období ?védské okupace Jihlavy v letech 1645 - 1647 za třicetileté války. Je v?ak skutečností, ?e v případě válečného ohro?ení nebo oble?ení města vyu?ívalo podzemní chodby civilní obyvatelstvo. Mě??ané mohli chodbami libovolně procházet z domu do domu, i kdy? město oblehateli odstřelováno z děl. Přenesli tak ve?kerý městský ?ivot z povrchu pod zem. Proto mo?ná chodby tvoří tak rozsáhlou sí? pod celým středověkým jádrem města, se vstupy do ka?dého význačněj?ího mě??anského domu.

Podívejme se nyní do historie a pokusme se zrekonstruovat staré události středověké stavební parcely, zvané městi?tě, bývaly velice úzké. Dosahovaly ?ířky od pěti do deseti metrů. Dům, který na takovéto parcele vyrostl, měl nouzi o prostory. Zabíral toti? pouze přední část městi?tě, zadní tvořily dvory se stájemi pro hospodářské zvířectvo a kolnami pro povozy. V přízemí domu byla boční síň, slou?ící jako řemeslnická dílna, nebo kupecký krám a zadní komora, vyu?ívaná coby výměnek nebo obydlí chud?ích nájemníků. Domy tehdy byly pouze jednopatrové, patro obýval majitel domu i s čeledí. Kdy? do?lo k zaklenutí průjezdního dvora, vznikl v přízemí tzv. "mazhaus", v něm? se čepovalo pivo. Nad ním vznikla dal?í obytná místnost, slou?ící k pronájmu, nebo? lidí ve městě přibývalo a volná stavební půda uvnitř hradeb byla vzácná a tudí? drahá.

Z tohoto nástinu vyplývá, ?e majitel domu, a? ji? kupec nebo řemeslník, musel skladovat své zbo?í v nevelké sklepní místnosti, nalézající se pod boční síní. Ale s rozvojem řemesel a obchodu po?adavky na skladovací plochu stoupaly. Proto si majitelé domů nechali prohlubovat stávající sklepy směrem pod mazhaus, z něho? potom vedlo do sklepních prostor nové schodi?tě Tím přestala být vyu?ívána ?achta se schodi?těm do sklepa, umístěná před průčelím domů. Kdy? se později začaly razit podzemní chodby, slou?ily tyto ?achty pro vytahování narubaného materiálu Po skončení ra?by byly tyto ?achty před průčelím domů uzavřeny klenbou a nahoře zasypány. Proto také, a? na vyjímky, nikde v podzemí na středověkou ?achtu nemů?eme narazit.

Kdy? opět stoupal po?adavek po skladovacích prostorách, zaměstnali majitelé domů havíře, kteří počátkem 14 stol při?li o práci v dolech, a ti razili ze sklepů dal?í schodi?tě do dal?ího patra, směrem do ulic nebo pod náměstí. Těmito pracemi vznikalo zárodečné podzemí, tehdy pod ka?dým domem samostatné. Zpočátku mělo jednotný tvar, půdorys tvořil jednoramenný či dvojramenný kří?. Takovýto tvar byl velice funkční. Střední chodba od schodi?tě byla průchozí, rozrá?ky do stran slou?ily jako skladovací prostory. Pro tuto teorii svědčí tvar vět?iny vstupních částí podzemních chodeb, je? v devadesáti procentech vychází ze tvaru kří?e. Pod domy, v nich? byl hostinec, se razilo i tzv. zadní podzemí, vedoucí pod dvorní trakt. Zde byl toti? po?adavek na skladovací prostory daleko vět?í ne? u ostatních mě??anských domů Zadní podzemí se v průběhu dal?ích století ji? zpravidla nevyvíjelo, zůstalo v podobě původní tzn. zárodečného podzemí. Vyjímku tvoří pouze rohový dům Masarykovo nám č.8 / U mincovny 2, kde se z původního zadního podzemí vyvinul Svatojakubský okruh. Rovně? ve veřejnosti zpřístupněné části Starého okruhu je vstupní chodba vlastně zadním podzemím dnes ji? neexistujícího domu, v něm? byl Stubikův hostinec. I toto zadní podzemí se časem vyvinulo do nám, v?em důvěrně známého tvaru. Teorie zde popsaná platí pro domy, patřící bohatému městskému patriciátu. Chud?í majitelé si nechali razit pouze tzv. lochy Ty byly vertikálně v úrovni podla?í sklepní místnosti, nebo ?ikmo sestupovaly bez schodi?tě mělce pod tuto úroveň. Tvarově to byly rovné, 10 m dlouhé chodby, někde esovitě prohnuté. Na několika místech v ulicích kolem hradeb měly lochy tvar otevřeného písmene V nebo L.

Ve druhé etapě vzniku podzemí, je? trvala přibli?ně od konce husitských válek (1436), bylo zárodečné podzemí postupně roz?iřováno. Předev?ím byly prohlubovány střední chodby a rozrá?ky, tvořící tvar kří?e. Kde měly chodby tvar dvojramenného kří?e, bývala ramena příčnou chodbou propojována do čtvercových i obdélníkových obchůzek. Z ramen potom vybíhaly i dal?í nové chodby, tak?e jednotlivé podzemní prostory pod různými domy se začaly svým tvarem od sebe navzájem li?it. Při ra?bě těchto nových chodeb občas docházelo nechtěně ke spojení dvou i více sousedních podzemních systémů v jeden průchozí celek.

V této době rovně? vznikaly v podzemních prostorách studny, slou?ící jako zdroj pitné vody obyvatelům domů nad nimi stojících. Jeliko? se v 15 stol stále válčilo, dostaly chodby i úkrytový a obranný charakter. Proto v průběhu 16. stol byly plánovitě ra?eny různé dal?í chodby, které byly slepé a obchůzky, slou?ící pro dezorientaci nepovolaných náv?těvníků.

Jeliko? se ve druhé etapě vzniku podzemí tyto prostory značně roz?ířily, nestačilo ji? původní odvětrávání ze sklepních místností a v chodbách se zřejmě začaly hromadit plyny. Proto bylo nutno do chodeb vyrazit systém ventilačních komínů, odvětrávající podzemí samovolně průvanem. Jestli se ventilační komíny razily z povrchu do chodeb nebo z podzemí na povrch, nevíme. Rovně? zatím není známo, jakým způsobem se razily kruhové komíny o průměru pouhých 20cm.

Obsazením Jihlavy ?védským vojskem za 30ti leté války začalo třetí období budování jihlavského podzemí. ?védové, kteří měli obavu, ?e Jihlavu ve svých rukou dlouho neudr?í, začali od roku 1646 město horečně opevňovat. Původní hradební systém se jim zdál nedostatečný, proto zbourali domy na předměstí a zbudovali předsunuté pásmo hvězdicových valů s ba?tami, pod nimi? byly po celé délce podzemní kasematy. Rovně? ba?ty byly s městem spojeny podzemními chodbami.

Po skončení třicetileté války roku 1648 byla sice v?ude v Evropě bída a nedostatek pracovních sil, ale pře?iv?í obyvatelstvo bylo hrůzami uplynulé války tak vydě?eno, ?e ji? počátkem 50let začala v podzemí zase činnost. Zbývající samostatné úseky byly krátkými spojovacími chodbami napojeny na dal?í systém chodeb, tak?e vznikl ucelený labyrint pod celým vnitřním městem, se vstupy z ka?dého domu, spoustou pastí pro nezvané náv?těvníky a mno?stvím únikových chodeb. Jihlavské podzemí se tak stalo součástí obranného systému jihlavské městské pevnosti. Chodby byly pečlivě udr?ovány a v místech, kde byla hornina naru?ena erozí zpevňovány cihlami. Svědčí pro to tvar i barva cihel, plně se do této doby hlásící.

Třetí patra jihlavského podzemního labyrintu byla ra?ena pouze pod domy nejmajetněj?ích mě??anů. Datovat jejich vznik v?ak spolehlivě nejde, zřejmě v?ak vznikala v průběhu celých staletí ve druhé a třetí etapě. Nyní je vět?ina těchto chodeb zaplavena vodou a nebo jinak neprůchodná, tak?e nelze podle jejich tvaru vysledovat zákonitosti vzniku. Co se týče kanalizačních chodeb, ty byly ra?eny teprve tehdy, kdy? bylo potřeba z podzemí odvádět vět?í mno?ství vody, tzn. a? po vzniku podzemních studní a ventilačních komínů.

K poslednímu vzniku podzemních chodeb, majících za účel propojování jednotlivých úseků, do?lo v ?edesátých letech na?eho století při sanaci podzemí. Aby se práce usnadnily, a aby byl zaji?těn stálý a plynulý odtok vody, aby bylo mo?no později chodby kontrolovat, do?lo k ra?bě několika chodeb, spojujících sanované úseky. Tak vznikla spojovací chodba mezi okruhy Rychta a Divadlo, dále Divadlo - Grand, některé spojovací chodby přímo v okruhu Grand I, hlavní tah pod západní stranou náměstí, spojení Elektra - ?elezářství a mnoho dal?ích. V této době vznikly i odvodňovací chodby Iksačka a chodba od Divadla na náměstí Svobody. Na závěr tohoto článku se podíváme na některé letopočty, mající vztah k podzemí Prvním datem je 5. a 6. srpen 1328, kdy bylo v Jihlavě zemětřesení, je? vlastně umo?nilo rychlý vznik podzemí. 0 tom je ale podrobněji psáno v článku Lidé v podzemí.

Ji? na počátku husitských válek poslou?ilo jihlavské podzemí jako bezpečný úkryt pokladu Sedleckého klá?tera. Kdy? roku 1421 hrozilo vyplenění klá?tera husitským vojskem, nechal opat poklad odvést do německé, protihusitské a hlavně na svou dobu velice opevněné Jihlavy. Zde byl po celou dobu válečných střetů ukrýván a v Jihlavě po něm zbyla památka, jí? se právem py?ní Okresní archiv. Jde o překrásně iluminovaný opis Zbraslavské kroniky.

V zápisech rejstříků městské sbírky daní je mezi lety 1430 - 1442 uváděn poplatník, povoláním "lochner". Dnes ji? český ekvivalent tohoto termínu není znám, av?ak podzemním prostorám bývalo lidově říkáno "lochy". Tudí? se lze domnívat, ?e ?lo o ?ivnostníka, je? se zabýval budováním podzemních prostor pod městskou zástavbou. Řemeslo lochner bývá v rejstřících uváděno pouze u jednoho poplatníka. Proto je zřejmé, ?e to byl podnikatel, který sám chodby nerazil, ale zaměstnával námezdní dělníky, je? vykonávali vlastní práci.

V roce 1523 se několik podnapilých ?en jihlavských kloboučníků rozhodlo sma?it koblihy. Podařilo se jim v?ak ukápnout vodu do rozpáleného tuku, z čeho? vznikl oheň. Jeliko? tehdy vál prudký vítr, roz?ířil se po?ár brzy po celém městě. Popelem lehlo tehdy 90% v?ech domů. Chud?í lidé, kteří neměli patřičné mno?ství peněz na opravu svých příbytků, si nechali v podzemních místnostech vystavět nouzová topeni?tě a zde potom bydleli skoro třičtvrtě roku.

0 pár let později k letopočtu 1529, nám kronikář zanechal zprávu o zločinu, který měl vztah k podzemním chodbám. Tehdy se kterýsi platnéřský tovary? zamiloval do své mistrové, je? jeho lásku opětovala. Aby se zbavili starého mistra, zabili jej a tělo zakopali hluboko v podzemí. Chodby byly tehdy velice frekventované, tak?e byl zločin brzy odhalen a oba pachatelé se na mučení plně doznali a byli souzeni podle jihlavského práva. Rozsudek nad nimi vynesený byl velmi krutý, jak bylo tehdy zvykem. Byli nalo?eni na hnojný vůz, se kterým se kat pro výstrahu ostatním projí?děl městem. Kdy? dojeli k domu, kde byl zločin spáchán, byli oba trháni roz?havenými kle?těmi. Poté byli převezeni na ?ibeniční vrch, kde byla ?ena za?iva zahrabána a probodena ostrým kůlem, mu?i pak byly zpřelámány údy a byl vpleten do kola.

Kdy? byla Jihlava 13. března 1529 obsazena ?védským vojskem, chtěl okupační velitel města, plukovník Samuel Osterling zabavit městský archiv a odeslat jej jako válečnou kořist do ?védska. Městský písař Jan Rock v?ak městské písemnosti odmítl vydat a ukryl jej kdesi v temnotách jihlavského podzemí. Tak bezpečně ulo?eny v truhlicích, přečkaly listiny a městské knihy nebezpečné období a byly nám zachovány a? do dne?ních časů.

Začátkem září 1647 císařské vojsko oblehlo Jihlavu a sna?ilo se jí získat ze ?védských rukou zpět, co? se podařilo a? 8. Prosince. Po celou dobu se ?véd?tí poslové dostávali z oble?eného města se zprávami právě díky chodbám, které ústily daleko za městem.

Za vlády císaře Josefa II do?lo roku 1783 ke zru?ení jihlavské městské pevnosti. Význam chodeb jako součást opevňovacího a obranného systému tak odpadl. Rovně? jako skladovacích prostor jich přestalo být, mimo hospod, vyu?íváno a tak zájem o ně polevil. Přestaly být udr?ovány a leckde docházelo k sesuvům. Část chodeb byla dokonce vyu?ita při budování novodobé kanalizace jako stoky.

Za napoleonských válek se několik jihlavských mě??anů obávalo drancujícího vojska a tak ve?keré své klenoty a peníze ulo?ili do podzemí. 19. listopadu 1805 byla Jihlava skutečně francouzským vojskem mar?ála Bernadotta obsazena, ale k drancování nedo?lo. Zato zde vypukla epidemie cholery, při ní? údajně tito lidé zemřeli, ani? komu sdělili, kde poklad ukryli. Pokud je tato legenda pravdivá, čeká poklad na svého nálezce dodnes, s největ?í pravděpodobností v některé tehdy zazděné chodbě. Kdy? v 19. Stol. do?lo k průmyslové revoluci, nastal příliv venkovského obyvatelstva do Jihlavy. Bylo potřeba prvně stavět domy a roz?iřovat stávající. Aby se stavby příli? neprodra?ovaly, byl stavební odpad navá?en do podzemních chodeb. K dal?ímu naru?ení podzemí docházelo při výstavbě novodobého vodovodu a při plynofikaci města. V 19 stol se rovně? mno?ily kráde?e, kdy poberta vnikl do domu podzemím. Proto majitel domů rozdělili zazdívkami v chodbách ucelený podzemní labyrint do mno?ství men?ích lokálních úseků. Těmito zásahy byl přeru?en systém odtokových ?labů a chodby se začaly plnit vodou. Voda pak způsobovala erozi horniny a i kdy? byl později odtok vody znovu pracně obnoven, klenby chodeb ji? neměly tu pevnost jako dříve.

Na sklonku 19. stol. se odehrál příběh, který má vztah k podzemním chodbám pod bývalými Velkými kasárnami. Jakýsi vojín Cak pě?ího pluku se vrátil ze zábavy v restauraci Na slunci v poněkud podnapilém stavu. Vru chodeb kasáren bývalého klá?tera si spletl cestu a místo do kasáren zamířil k podzemním chodbám. Jejich labyrintem se dostal a? pod kostel sv. Ignáce, kde s hrůzou zjistil, ?e se nalézá v hrobce. Pohled na mumifikovaná těla mnichů způsobil, ?e vojín hrůzou vystřízlivěl a zdě?en se vrhl zpět do chodeb. Tam v?ak opět zabloudil a cestu do kasáren na?el a? druhý den ráno.

Armády se týká i dal?í příběh, který se odehrál za I. republiky. Kdy? se v bývalé kavárně Apollo začaly ztrácet záhadným způsobem lahve nejlep?ího uherského vína, zjistil majitel po dlouhém pátrání, ?e jeho sklep má přímé spojení podzemní chodbou se sklepením pod kasárnami. Vojáci pronikli do napůl zatopených podzemních chodeb, vypůjčili si v prádelně necky a podnikli dlouhou plavbu a? do prostor pod kavárnou. Tam objevili sklad vína a zdarma si vylep?ovali tě?ký vojenský ?ivot. Kavárník instaloval do chodby mří? a od těch dob se mu ji? víno neztrácelo.

V období I. republiky docházelo k dal?ímu přeru?ování chodeb, co? je?tě více naru?ilo ucelenost původního labyrintu. Bohu?el, některé chodby byly zazděny bez záznamu o prováděných pracích, a tak dnes ji? nikdo neví, kde tyto chodby navazovaly na nám známý labyrint, ani kam vedly.

Za německé okupace byly na některých místech chodby přeměněny v protiletecké kryty, které potom jako kryty CO (civilní obrany) slou?ily a? do roku 1989. Jedná se o lokality pod kostelem sv. Ignáce, radnicí nebo Lověnou. Na sklonku války měli Němci strach z partyzánů, a tak docházelo k zazdívání mnoha vstupů z chodeb do domů, hlavně tam, kde majitel domu byl aktivní nacista.

Po válce nebyl zpočátku o podzemí ?ádný zájem. Po Komunistickém převratu, kdy? začala studená válka, počítalo se s vyu?itím chodeb pro úkryty civilního obyvatelstva. Proto se rozsah chodeb utajoval a vniknutí do podzemí bez povolení bylo trestné. Vojen?tí kartografové v 50. letech pořídili nové situační plány podzemí, je? byly ulo?eny na vojenském velitelství a na krajské správě bezpečnosti.

Roku 1956 do?lo na tehdej?í Jednotný národní výbor mno?ství ?ádostí, aby alespoň malá část chodeb byla zpřístupněna pro ?irokou veřejnost a byla tak vyu?ívána v rámci turistického ruchu. Měst?tí funkcionáři s tím souhlasili, nechali vyčistit a upravit část podzemí pod Krajskou lidovou knihovnou a instalovat zde elektrické vedení. Od sezóny 1957 byly zahájeny prohlídky na necelém Kilometru chodeb. V roce 1962 bylo velice de?tivé jaro, co? mělo za následek dal?í zatopení chodeb vodou. Tentokrát byla hornina naru?ena erozí natolik, ?e bylo ohro?eno celé historické jádro města. Mno?ství domů, převá?ně v ji?ní části centra, sedlo v základech, v Husově ulici se propadaly nákladní automobily a vlivem propadnutí klenby se zřítilo průčelí domů 28 a 30. Proto bylo rozhodnuto provést zpevňovací práce.

Podzemí bylo nejprve zmapováno skupinou kartografů z Ústavu kartografie a geodézie Brno, vedené ing. E. My?kou a přípravné práce zakončil Geologický průzkum, při něm? byly rovně? zkoumány v?echny čelby výklenků a chodeb, kde se hledaly neznámé nebo dávno zapomenuté chodby. Od listopadu 1965 se konečně započalo se sanací, prováděné oproti prvotnímu předpokladu, betoná?í. Sanační práce trvaly do roku 1971 a vy?ádaly si náklad přes sto milionů korun. Profil chodeb se sní?il na polovinu původního a byla zničena historická hodnota asi 95% v?ech tehdy známých chodeb.

Roku 1969 dostoupila sanace a? k useku zpřístupněnému veřejnosti a prohlídky musely být proto zastaveny. Jeliko? se počítalo s opětovným zpřístupněním chodeb tohoto úseku, byla část chodeb v délce cca 200m nalézající se pod Okresní knihovnou, ponechána v původním stavu, pouze na několika místech do?lo ke zpevnění vyústění výklenků do průchozí chodby betonovými pilíři. Ale původní, cihlami dlá?děné podlahy byly zničeny obetonováním. Rovně? byl vytvořen nový systém odtokových ?labů. Tyto chodby nám dnes dokumentují, jak kdysi vypadalo celé jihlavské podzemí.

Od roku 1973 byly zahájeny práce na budování kolektorové sítě. Ta se bude skládat ze základních chodeb a distribuční sítě Jedná se o nově ra?ené podzemní chodby, které povedou hlouběji ne? historické podzemí, přibli?ně 16 - 22m pod povrchem. Sem budou svedeny ve?keré in?enýrské sítě v centru města, tzn. voda, plyn, kanalizace, kabely apod. Po dobudování kolektorů ji? nebude potřeba v centru města kopat, nebo? v případě havárie dojde pracovník údr?by pohodlně a? na patřičné místo. Práce provádí firma Unist, ale je omezena nedostatkem finančních prostředků.

V období tzv. "normalizace" mezi lety 1970 - 1989, nebyl ze strany státních úřadů o podzemí a chodby zájem. K obnovení provozu v bývalém prohlídkovém okruhu ji? nedo?lo, do chodeb byly sváděny vývody odpadních vod z obytných domů. Soubor plánů jihlavského podzemí byl přísně utajován. Ve?keré fotografie historického podzemí z období před sanací chodeb ulo?ené ve fotoarchivu Muzea Vysočiny vzaly v této době za své. Zbyly pouze ?alostné zbytky.

Polo?ením základního kamene v roce 1978 začala výstavba obchodního domu Prior Projekt počítal s podzemními skladovacími prostorami, pro to bylo nejprve nutno na staveni?ti vyhloubit patnáctimetrovou jámu Byla hloubena a? pod historické podzemí, a jeliko? pod bývalým Kreclem byla hlavní kři?ovatka chodeb, do?lo k přeru?ení vstupů do některých chodeb, kam od těch dob nelze vstoupit.

Začátkem 90. let postihla i Jihlavu vlna toxikomanie mláde?e. Brzy se skupinky těchto asociálních ?ivlů začaly scházet v podzemních chodbách, kde je tehdy nikdo neru?il. Party byly tvořeny pěti a? sedmi mladistvými, které vedl zku?ený toxikoman. Sociální nebezpečnost tohoto jevu dosáhla takové úrovně, ?e se záběry z podzemních fe?áckých doupat spolu s místností Hl objevily i v televizním pořadu "Maják". Je?tě dnes je mo?no na mnoha místech v podzemí spatřit, kam a? mů?e klesnout lidská důstojnost v touze po prchavém okam?iku zdánlivého ?těstí, vyvolaných vlivem vdechování výparů různých těkavých látek.

Dne 29. června 1991 do?lo ke slavnostnímu znovuotevření prováděcího okruhu jihlavského historického podzemí pod Okresní knihovnou.

Posledním neblahým zásahem do jihlavského historického podzemí je výstavba nového Horáckého divadla. Po zbourání staré scény bylo nutné vyhloubit jámu na základy nové budovy a jevi?tní techniku. Tím do?lo opět ke zničení podzemních chodeb s místností H6. Chodby byly zničeny v délce 47m. Rovně? byla zničena kanalizační chodba s nesanovanými stěnami v rostlé skále, táhnoucí se od hlavní chodby napříč staveni?těm směrem na východ k Heulosu.

V neděli 9. ledna 1994 prasklo dopoledne v Bene?ově ulici vodovodní potrubí, následně se propadla vozovka a vznikla jáma, do ní? by se ve?el celý trolejbus. Potrubí v ulici bylo je?tě původní z roku 1895. Voda z prasklé trubky si na?la cestu do podzemí, které v tomto prostoru před bývalými hradbami není zmapováno ani sanováno. Voda spolu s vyplavenou zeminou se dostala do Ko?elu?ského potoka, tak?e vzniká otázka, kudy tekla a jaké jsou v této části podzemní prostory a v jakém jsou stavu.

Na odboru Správy majetku MěÚ Jihlava vzniklo od 1. Února 1994 oddělení, které se zabývá správou podzemních prostorů. Vedoucím tohoto odboru je p. Pavel ?ikíř, provozním technikem p. Jan ?ustr. Oddělení bude předev?ím zaji??ovat správu ve?kerých podzemních prostorů 2. A 3. patra, kolektorové sítě, revizi podzemních prostorů, dohled nad vstupy do podzemí, zamezení vniknutí nepovolaným osobám do podzemí, vyhledávání havárií v podzemních prostorech a zaji??ovat stav podzemních prostorů.

Podzemní chodby jsou i přes poru?ení jejich historické hodnoty sanací velice důle?itou technickou památkou, kterou je potřeba chránit?


Související články:
Pověsti Jihlavského podzemí (20.10.2007)
Sanace aneb muselo to být? (20.10.2007)
Trochu geologie neu?kodí (20.10.2007)
Lidé v Jihlavském podzemí (20.10.2007)

( Celý článek! | Autor: Jan Žák | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Vydáno dne 12. 02. 2004 (6481 přečtení)
Tento server byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému.