Místa Jihlavských kutišť

Autor: Jan Žák (email@janzak.cz), Téma: Město Jihlava a dolování
Vydáno dne 20. 10. 2007 (1306 přečtení)




Společně se vydejme na obhlídku všech jedenadvaceti kutišť v okolí Jihlavy, kde si ukážeme, co se ze slavné minulosti dochovalo, v jakém stavu byly stopy po jihlavských dolech ještě nedávno a jak vypadají dnes. Nejprve se podívejme, kde se všude těžilo na území dnešního města.


Společně se vydejme na obhlídku všech jedenadvaceti kutišť v okolí Jihlavy, kde si ukážeme, co se ze slavné minulosti dochovalo, v jakém stavu byly stopy po jihlavských dolech ještě nedávno a jak vypadají dnes. Nejprve se podívejme, kde se všude těžilo na území dnešního města.

Nejslavnější památkou na dávné hornictví jsou známé jihlavské podzemní chodby, dlouhé přes 25 km, tvořící rozvětvený labyrint pod celým vnitřním městem. Nevznikly sice jako doly na stříbro, jsou ale nepochybně dílem starých jihlavských havířů, takže je třeba je rovněž uvést v přehledu pozůstatků po dolování. Půjdeme-li od Pražského mostu cestou proti proudu řeky Jihlavy do Starých Hor, dojdeme za stavbou mostu dálničního přivaděče do míst, kde do konce 70.let stával Jezuitský mlýn. Zřejmě byl upraven v I 7.sto1. ze staré tavírny. Proti mlýnu byla do svahu vyražena štola, jejíž počátek byl později upraven na sklípek mlýna. Zadní část štoly byla při stavbě sklepa zazděna. Štola prý vedla pod kapličku, nacházející se u strážního domku železničního přejezdu. Tato památka zanikla počátkem 80. let při bourání mlýna. Ve štole byla údajně nalezena mapa Starých Hor ze 16.stol. U mlýna býval též hornický rybník, který však zanikl již na přelomu století.

Další památky po dolování bývaly pod hornickým kostelíkem sv.Jana Křtitele. Zde bylo na louce po obou březích řeky Jihlavy velké množství hald a obvalů, které byly později použity na stavbu náspů trati (1876). Zpráva o tom se nám zachovala ve sdělení V.Macka, bývalého místoředitele geologického ústavu ve Vídni. Podle pověsti se nachází pod oltářem kostelíka sv.Jana Křtitele šachta, vedoucí do hlubin Jánského kopečku.

Nedaleko odtud, u dnešního hřiště SK Jihlava, stával Michlův mlýn, později sklárna, jejíž zbytky bylo možno ještě v 80. letech 20. stol. spatřit poblíž hlavního vstupu do haly. Zde ústila štola, která byla hnána pod město a dodnes slouží jako kanalizační stoka.

U bývalého mlýna před zoologickou zahradou byla pod hostinec na Brněnské ražena štola, o jejímž ústí se již dnes neví. Donedávna však u kraje starého brněnského mostu vyvěral proud důlní vody z této štoly (dnes je sveden skružemi pod zem a vtéká do říčky Jihlávky).

Nepatrné stopy po dolování se nacházejí poblíž bývalé cihelny U dlouhé stěny, jsou však už velice těžce rozpoznatelné. V údolí Koželužského potoka, kde se též intenzivně těžilo, však již všechny pozůstatky dolování vzaly za své. Posledním místem, kde se v Jihlavě těžilo, je Skalka. Tady byla šachta hnána pod Šibeniční vrch k lesíku u bývalých deputátních domků. Zde po šachtě není ani stopy, důlní voda z ní však byla svedena do kamenného rezervoáru na dětském hřišti Na skalce, kde dodnes vytéká velmi vydatný pramen.

Nejslavnějším jihlavským důlním pásmem byl beze sporu Starohorský couk. Jednalo se o žilnou výplň staré, geologicky důležité rozsedliny. Na severu začíná za rybníkem Borovinka, údolím Smrčenského potoka se táhne do údolí mezi Lacrumem a Feronou, dolinou kdysi zvanou Cechrund, pokračuje přes novou nemocnici a bývalý památník osvobozeni, vede západním okrajem hřbitova, přes domy na Havaji a do Pístova. Dále prochází Rančířovským lesem a končí na jižním okraji chatové osady Okrouhlík. Délka této žíly v celkovém průběhu činí osm kilometrů a je nejdelší rudní žilou na Vysočině. Od hlavního směru. Na dolině (Cechrund), se odklání severozápadní odžilek, směřující přes sídliště Na dolech a bývalou Modetu do Starých Hor, kde ještě pokračuje přes řeku Jihlavu.

O Borovince a Okrouhlíku si povíme v samostatných částech a tak se podívejme, jak vypadá hlavní tah Starohorského couku dnes. Nedaleko od dřůbežárny v ulici Romana Havelky stával na břehu Smrčenského potoka Červený mlýn, přeměněný na sklady podniku Zelenina. Asi i0 kroků za ním proti proudu potoka byla hnána krátká štola, ražená do prudkého levého břehu potoka. Za II.světové války byla přebudována v protiletecký kryt. Ten vzal za své na podzim roku I 980, kdy byla skála odstřelena při provádění terénních úprav pro stavbu dálničního přivaděče.

V úžlabině mezi Lacrumem a Feronou byla krátká štola o délce 50 kroků, jejíž ústí bylo zavaleno. Při přípravě stavby dálničního přivaděče bylo odkryto, štola zdokumentována a zničena. Štola směřovala pod Feronu k Jihlavě.

Na malém potůčku, protékajícím Cechrundem, se zachoval jeden ze soustavy báňských rybníků. Dno potůčku bylo před regulací pokryto vrstvou materiálu ze starých úpraven rudy a z hutí. Mezi sídlištěm Na dolech a novou nemocnicí bylo podle staré mapy z 19. století 34 obvalů a pinek, dnes již aplanovaných. Pouze v polích je při orbě možno občas najít určité množství haldového materiálu.

U Kosovského rybníka byly vpravo v polích dva trychtýře značné hloubky, které byly zavezeny po roce 1950. V H.Kosově se u stodoly nacházejí zbytky haldy, dnes již téměř srovnané se zemí, kdysi však musela být velmi mohutná.

Za budovou Ministerstva vnitra byla kdysi vojenská střelnice s prachárnou a šancí pro střelby. Zde byly ještě v 60. letech zbytky staré štoly, vedoucí do stráně od prachárny k šancím. Též toto místo vzalo za své, dnes jsou zde zahrádky.

Při stavbě nové nemocnice se v důsledku zemních prací odkryly staré haldy a jámy, které byly opět zarovnány. Další stopy po dolování pod hřbitovem byly zničeny při budování zahrádkářské kolonie.

U Pístova bylo dolováno na bývalém obecním pastvišti, domek č. 26 je postaven na místě, kde stával havířský cechovní dům. U polní cesty k Vodárenským rybníkům lze místy spatřit nepatrné, v krajině už napůl setřelé zbytky stop po dolování.

Třetím místem se stopami po dolování je severozápadní odžilek Starohorského couku, vedoucí z "Doliny" do S.Hor. Naproti mlékárně byly v roce 1975 prováděny terénní úpravy pro výstavbu nového sídliště, příznačně nazvaného "Na dolech". Byly zde odkryty jámy a průchodné štoly, které zdokumentoval promovaný geolog Zdeněk Laštovička. U železniční trati vedle Lacrumu, kde jsou dnes zahrádky, se v roce 1920 po průtrži mračen propadl hluboký trychtýř, který však byl zasypán, aniž byl řádně zdokumentován. Pod železniční tratí, na moravské straně S.Hor, vedla po levé straně silnice "zmola" po štole, nyní již aplanované. Jediným důkazem tohoto díla je silný výtok důlní vody pod Starohorským mostem na pravém břehu řeky Jihlavy. Na druhé straně silnice nad starohorským zámečkem bylo kdysi podle staré mapy 14 obvalů, které však již dávno byly aplanovány. Na tomto břehu řeky se proti Motorpalu nacházejí zbytky z tavírny rud, na jejichž místě Motorpal stojí. Druhá tavírna byla pod Zaječím skokem, po ní byly základy patrny ještě v roce 1920.

Na druhém břehu řeky se za bývalým Váchovým statkem nachází vchod do dosud přístupné krátké štoly, hnané do stráně směrem k nové bráně Motorpalu. Tato štola je však na soukromém pozemku, takže je pro veřejnost nepřístupná.

U prodejny potravin byl vybudován rezervoár, kam byla svedena důlní voda z dalších děl z druhé strany silnice. Voda, trubkou z něj vytékající, je sice křišťálově čistá, obsahuje však tak velké množství dusičnanů, že je k pití nevhodná.

Poslední památka po bývalém dolování ve Starých Horách se nachází nad školou u křižovatky ulice Romana Havelky a Humpolecké. Zde, v březovém hájku, se zachovaly na ploše (70x50) metrů dva šachetní obvaly o výšce kolem pěti metrů. Na jejich vrchu jsou dva zasuté otvory, z nichž větší má průměr osm metrů, hloubku však pouze jeden metr, neboť je stále zasypáván odpadky. Jedná se o důlní práce, které byly podle zprávy z roku 1315 odvodňovány Jindřichem Rottharmelem. K vodotěžným strojům byla voda pro pohon kol přiváděna až z Rantířova sedm kilometrů dlouhým náhonem, zbudovaným po levém svahu nad řekou Jihlavou. Jde o jedinečnou technickou památku ze 14. sto1etí se spádem pouhé čtyři metry. Cestou voda ještě poháněla tři hutě, a to mezi Vyskytnou a Plandry, druhá byla pod Zaječím skokem a třetí na místě dnešního Motorpalu. V současné době je v dobrém stavu 80% tohoto díla, zato šachty v březovém hájku, k nimž bylo vedeno, pomalu mizí.

Další stopy po dolování se nacházejí v údolí Smrčenského potoka u Hamerského mlýna, zvaného dříve Taubenstuhl. Leží mezi rybníkem Borovinka a Hybrálcem. Zde byla od roku 1776 ražena štola sv. Jana Nepomuckého, Němci zvaná Nepomucen - stollen.

Původní ústí štoly, nacházející se na levém břehu Smrčenského potoka je již dávno zasuto, zachovaly se pouze dva pásy asi dva metry vysokých obvalů po celé délce zesuté chodby. Do neporušené části štoly lze volně vstoupit šachticí, jež byla ražena šest metrů od ústí chodby, původně sloužící k lepšímu odsunu rubaniny a lepšímu větrání díla. Chodba je již z kraje zaplavena vodou, na gumovém člunu se dá doplout až do vzdálenosti 70 metrů, kde je boční zával. Za ním bylo prý ještě za I. republiky možno spatřit dobře zachovalou původní výdřevu. Nad štolou se ve svahu zachovalo několik propadlin po šachtách, které sledovaly žílu, ale do štoly proraženy nebyly. Šachta sv. Jana Nepomuckého, která do štoly dosahovala, se nalézá 200 metrů východoseverovýchodně od šachtice v poli a lze ji lokalizovat již jen podle výskytu haldového materiálu v oranici. Dílo směřovalo k šachtě sv. Jiří na Pfaffenhofském couku. Před I.světovou válkou se v tomto směru na Kněžský dvůr vyskytovala celá řada pinek, po nichž dnes není ani stopy.

Sto kroků pod Hamerským mlýnem po proudu potoka se v pravém břehu nacházejí v konkávním ohbí nepatrné stopy po dvou štolách, nad nimiž v polích byly dnes již zarovnané tři pinky.

Posledním místem těžby v této oblasti je okraj lesa Borovinka u Sedleckého mlýna. Nachází se zde šest trychtýřů obvalového typu a tři zmoly po propadlých štolách. Výtok důlní vody z těchto děl byl sveden do rezervoáru doprostřed ohbí cesty, kde u plotu voda vyvěrá do upravené studánky.

Poměrně na dnešní dobu zachované jsou zbytky po dolování v páté oblasti na vrchu Rudný. Zde se údajně nacházelo sedm kutišť, čtyři se vyskytovaly mezi Lyžařem a krematoriem, dvě na východním úbočí kopce a jedno těsně pod vrcholem. Dle práce RNDr. Jiřího Vosáhla, kterou dokončil v roce 1984 jako student přírodovědecké fakulty Karlovy University, se na Rudném vyskytuje 170 větších jam a na celém vrchu je roztroušeno bezpočet menších jam po průzkumných výkopech.

Nejslavnější památkou na zdejší dolování jsou pozůstatky šachty sv. Trojice. Ta se nacházela na východním svahu Rudného na okraji lesa. Dostaneme se k ní od Domu Důchodců na Lesnově tzv. Modřínovou alejí. Přijdeme na rozcestí s cestami k Lyžaři a do Pávova. Přímo nad rozcestím máme zbytky po této šachtě. Jedná se o elipsovitou jámu o průměru 15 až 20 metrů a hloubce 10 metrů. Ve stěnách propadliny vystupuje místy skála, do níž byla šachta ražena. Dno jámy je částečně zasuto a bývá často zatopeno vodou. K vodotěžnímu stroji, jímž byla tato šachta vybavena, byla přiváděna voda jeden km dlouhým náhonem, dnes již suchým, ale perfektně zachovalým po celé dél ce. Jen na dvou místech je přerušen lesními cestami. Náhon vedl z rybníka, po němž se zachovala hráz na levé straně silnice při vjezdu do Zborné od Jihlavy. Odtud náhon pokračuje po severním, severovýchodním a východním svahu vrchu Rudný a končí 50 metrů severozápadně ve svahu nad šachtou sv. Trojice. Podle výškového rozdílu mezi náhonem a ústím šachty lze usoudit, že vodotěžný stroj byl poháněn kolem na svrchní vodu.

Šachta sv. Trojice byla součástí většího kutiště, sledujícího žílu ve směru východ-západ o délce asi 400 metrů. Západní okraj tohoto kutiště sahá až k ohybu lesní silničky, vedoucí od Lyžaře ke krematoriu. Východní část couku je z větší částí aplanována zemědělskou činností, pouze jeho nejvýchodnější okraj je zachován v malém lesíku, kde je něk olik menších obvalů.

Za lesíkem, směrem k dálničnímu přivaděči, se zachovaly dva důlní rybníčky. V couku je zachováno celkem 25 větších obvalů, z nich největší v okolí šachty sv. Trojice. Jejich stěny jsou příkré, svědčí o neustále se propadajících šachtách. Haldy zde tvoří souvislý pás, vysoký místy až pět metrů.

Další obvaly jsou ve vysokém lese jižně pod Lyžařem, východně od této restaurace ve vidlici silnice do Zborné a ke krematoriu a severozápadně a západně od krematoria. Zde je též silný výtok důlní vody, který nezamrzá ani v největších mrazech.

Přímo na vrcholu Rudného bylo kutiště Na šparech. Z něj se nám dochovaly dvě krátké, volně přístupné, pokusné štoly, z nich jedna leží 50 metrů severně od soklu bývalé rozhledny a druhá 100 metrů na východ. Obě štoly jsou ve výborném stavu.

Nedaleko od vrchu Rudný se nalézá šesté místo se stopami po jihlavském dolování - Pfaffenhofský couk. Název je odvozen od farního dvora, německy Pfarenhof. Bylo to kutiště, které se táhlo v délce 700 metrů ve směru od východu na západ, jak dokládá mapa Johana Christopha Urbana z roku 1772.

Z tohoto kutiště se do dnešního dne zachovalo pouhé torzo. Východní část byla zničena výstavbou čtvrti rodinných domků, západní za dálničním přivaděčem byla aplanována zemědělskou činností a střední část zúžena na polovinu po celé délce a 20 metrů šířky též zemědělsky využito. Nynější zbytek kutiště, nacházející se u Reindlerova dvora, je široký 20 metrů, dlouhý 230 metrů a celý porostlý borovým lesíkem. V něm je 17 větších obvalů s haldami vysokými 3 - 5 metrů. Největší jáma v centrální části lesíka má průměr 15 metrů, hloubku 5 metrů. V soukromé zahradě na východním konci lesíka jsou čtyři zasypané šachty, které byly aplanovány při výstavbě domků. Jedna z těchto šachet se roku l971 propadla o osm metrů a odkryl se původní šachetní otvor. Majitel však šachtu zasypal, aniž byla zdokumentována. V okolí lesíka probíhá nyní další výstavba rodinných domků. Při pokládání inženýrských sítí byly ve výkopech odkryty šachty a haldy dnes již aplanované východní části tohoto couku. To přineslo nové poznatky o této části kutišť. Bohužel však stavebníci zavážejí jámy v borovém lesíku odpadky, a tak je jen otázkou času, kdy Pfaffenhofské kutiště zanikne zcela.

Na západní straně kutiště v polích za dálničním přivaděčem, se dochovaly dva rybníky - jeden napuštěný, druhý suchý. Jde o pozůstatky soustavy starých báňských rybníků, na jejichž odtoku stávaly úpravny rud ze zdejších dolů. Podle starých map zde těchto rybníčků bylo šest, ostatní však již byly zavezeny a přeměněny na pole.

Další kutiště bylo u Hruškových Dvorů. Přímo pod vsi u silničního podjezdu železniční trati je mezi tratí a silnicí úžlabina porostlá březovým hájkem s několika jámami po šachtách. Do svahu na konci úžlabiny byla ražena štola, která byla již napůl sesuta, když asi před 20 lety byly zbytky ústí zavezeny hlínou, aby nahoře nad zmolou mohlo být stavěno. Další štola byla ražena do svahu protější stráně v zákrutu silnice. I její ústí je již dlouho zasuto, výtok důlní vody však existuje dodn es na druhé straně trati, na svahu k řece, ve studánce pod školní zahradou Dřevěno-mlýnské školy.

Další štola byla za koželužnou. Byla ražena do úpatí skalní stěny zarostlé lesem, přístupná byla ještě ve třicátých letech, nyní je však zasuta.

Na levém břehu řeky Jihlavy, mezi asfaltovou cestou do Helenína a areálem čistící stanice, jsou ve skupině vysokých smrků dvě haldy, částečně aplanovány při stavbě plotu okolo čistící stanice. Jedná se o severozápadní pokračování žíly zlatostudáneckého couku. Mezi hald ami vysokými 3 metry a 1,5 metru se tvoří malé mokřisko z vyvěrající důlní vody ze zavalené štoly, aplanované při stavbě helenínské cesty.

Mezi lidmi je známá zlatostudánecká žíla v Heleníně. Žíla má směr SZ - JV a měří v současné době 400 metrů. Probíhá od řeky šikmo do svahu až do polí nad bývalou textilní továrnou. Kutiště začíná skoro u řeky dochovanými malými jámami, pak následovalo ústí štoly. Ta byla zavalena a vytvořila známou Zlatou studánku. Po výstavbě továrny byla studánka určena za zdroj vody pro podnik. Při hloubení rezervoáru dělníci narazili na ústí štoly s dosud zachovalou výdřevou. Bylo však upraveno pro vodárenské účely a zazděno. Nad rezervoárem byl postaven cihlový domek. Protože však voda z rezervoáru nebyla dlouho používána, byl rezervoár zrušen a cihlový domek zbourán.

Nad štolou byla v prudkém svahu ražena řada šachet. Dodnes se dochovala velká halda v úrovni cesty k Handlovým Dvorům a v lesním průseku porostlém nově vysázenými stromky řada jam, z nichž nejhlubší má 8 metrů a největší má plochu (42x16) metrů.

Haldy svědčí o šachtách, ražených až do štol. Kutiště končí v polích nad továrnou, kde byly další pozůstatky zavezeny a rozorány v 70. letech. Celkem je na ploše tohoto kutiště do dnešních dnů zachováno 26 pinek a obvalů.

Doly v okolí Malého Beranova, dříve staré hornické osady, byly značně rozsáhlé, těžilo se v nich ve druhém i třetím období, ale do dnešních dnů se dochovalo velice málo památek. Nejvýznamnější z nich je dodnes přístupná štola sv. Jiří.

Její ústí leží pod náspem železniční trati v zahradě domku č.p.6. Vchod je uzavřen plechovými dvířky a ve štole je uměle zvednuta vodní hladina, protože štoly bylo do nedávna používáno jako vodního zdroje Partexu. Dne 25. srpna 1973 provedli geologové dr. Trnčík, dr.Holub a dr.Králík průzkum stavu štoly a zdokumentovali ji. Dostali se do vzdálenosti 286 metrů od ústí, kde další cestu znemožnil zával, spojený patrně s povrchem. Pro neúčinné větrání se zde však vyskytuje vysoké procento oxidu uhličitého. Tato štola je nejdelší dodnes přístupné dílo celého jihlavského revíru.

Hlavní beranovské kutiště bylo však na náhorní plošině západně od obce a severovýchodně od Kosova. Zde bývaly známé šachty sv. Prospera (71,5 m hluboká), Liščí a sv. Mauricia (34,5 m hluboká). Všechny tyto jámy jsou dnes aplanovány. V polích nad štolou sv. Jiří na malém návrší jsou dva zasuté obvaly, jeden z nich by snad mohl být pozůstatek po štole sv. Prospera. Antonín Vohlídal ve své knize "O jihlavském hornictví" napsal, že za městským ústavem choromyslných za silnicí ke Kosovu nad Malým Beranovem byly do roku 1910 dvě hluboké šachty s dobře zachovalou výdřevou. Jedna z nich byla suchá, druhá zatopená. Kromě toho zde byly další pinky beranovského kutiště. Tehdejší majitel pozemku však nechal vše zahrnout.

Další otevřená krátká štola je za Malým Beranovem ve skalní stěně na levém břehu řeky Jihlavy, v ohbí cesty na Bradla. Jedná se zřejmě jenom o pokusnou štolku.

Desáté jihlavské kutiště, s nynějším místním názvem V dolech, leželo do padesátých let západně od beranovských dolů u silnice z Jihlavy do Kosova. Dnes jsou zde jen po polích rozvezené zbytky materiálu z hald, ale před scelováním pozemků na počátku 50. let bylo hned u silnice, a též na kótě 583 m, několik pinek hald a obvalů. Byly to pozůstatky kutiště Vůle B oží, které podle starých zpráv poskytovalo roku 1601 rovných 200 hřiven stříbra dobré jakosti (asi 50 kg).

Též na kótě 590 m (Tři smrky) západně od Kosova, se nachází další kutiště. Dodnes zde je vidět osm mělkých obvalů s nevysokými násypy, které sledovaly zřejmě jen slabě zrudnělou krátkou žílu, táhnoucí se ve směru z východu na západ.

Dalším slavným jihlavským kutištěm bylo Starcovo pole u Pančavy, kde se též těžilo ve druhém a třetím období dolování. Celý terén je již zarovnaný a bez nejmenší stopy po dolování. Za Pančavou u cesty do školního statku stojí na půl zdevastovaná kaplička. Zde byly ještě před I. světovou válkou dvě otevřené, volně přístupné štoly. Jedna z nich snad štola sv. Petra. Kromě těchto štol byl celý svah poset řadou výkopů a pinek. N a druhé straně silnice u ústí malého údolí se zahradami protéká malý potůček, vtékající zprava do Jihlávky. Půjdeme-li proti jeho proudu, zjistíme, že vytéká z rezervoáru, kam byla při stavbě silnice svedena důlní voda ze štoly sv. Antonína z Paduy. I když existují důlní mapy, její zasuté ústí se dnes již nedá lokalizovat. A tak je zmíněný pramen jediným dokladem, že stojíme v místech bývalé intenzivní těžby.

Nedaleko odtud ležela žíla Na malém díle. Od Pančavy se k ní dostaneme po cestě vedoucí po levém břehu proti proudu Jihlávky. Cesta je značena modrou turistickou značkou. Po ní se dostaneme do ohybu údolí na proti Sasovu, kde stojí zděný domek zvaný Havírna. Ústí štoly zde však bylo zavaleno, mohutná halda aplanována a nyní tu jsou zahrádkářské kolonie. Jediné, co připomíná důlní činnost, je výtok vody svedený potrubím od ústí štoly k řece Jihlávce, kde vyvěrá asi 30 metrů zpět u vzrostlé lípy s turistickou značkou na kmeni. Obvaly po šachtách náležející k tomuto dílu byly již dávno aplanovány. Pouze na levé straně znojemské silnice, proti čerpadlu u nové Mototechny, lze ojediněle najít zbytky haldového materiálu, pocházející z šachty Josef.

Pokračujeme-li v cestě proti proudu řeky Jihlávky, dostaneme se do dalších míst, těžby stříbrné rudy. Byly zde tři couky, a to blíže k Jihlavě žíla sv. Barbory, druhý couk rančířovský a třetí Postříbrovací couk. Na žíle sv. Barbory se pracovalo kolem roku 1547. Podle historických map zde existovalo pouze několik osamocených šachetních obvalů a pinek, pod něž byla z údolí ražena štola svatobarborská.

Kousek dál, směrem na Rančířov bývalé hájovně, jsou po pravé straně silnice dvě paralelní řady obvalů, směřující k jihu a dosahující délky 400 metrů. Východní z nich má daleko menší haldy, neboť zde byla menší žíla oproti západní řadě obvalů, kde je plno hald mohutných. Zde byla v mělkém údolíčku ražena Tříkrálová štola, po níž dnes není ani památky. Do štoly byly raženy šachty Tříkrálová, Česká a Kunstšachta.

Pozůstatky po těchto šachtách a po dalších, jež zde byly raženy, jsou zachovány, leží však na okraji vojenského prostoru a tak nejsou běžně dostupné. Zatopený a zasypaný otvor Tříkrálové šachty s haldou je vlevo od cesty k bývalé hájovně, vpravo nalezneme obval České šachty a nejseverněji se nalézá největší halda, patřící ke Kunstšachtě. Tato halda byla z jedné strany částečně rozhrnuta při výstavbě oplocení kolem vojenského objektu. Vlastní ústí šachty bylo zasypáno již dříve a nevědělo se přesně, kde šachta byla. V dubnu 1970 se její ústí propadlo, k čemuž nesporně přis pělo, že na něm byl postaven pilíř garáže. Vytvořil se kruhový otvor o průměru 5 a hloubce 14 metrů. Otvor šachty byl zdokumentován a potom opět zasypán desítkami nákladních Tater betonu.

Jižní konec tohoto západního pásma tvoří halda štoly dnes již neznámého jména, která je na jižním konci lesíka vlevo od cesty k hájovně. Halda se nachází nad soukromou chatou.

Pod tímto coukem, po levé straně silnice do Znojma, leží další žíly, zvané Postříbřovací. Dvě stovky metrů na jihovýchod od bývalé restaurace V ráji (na okraji chatkového tábora) byla ražena Postříbřovací štola, jejíž ústí bylo zavaleno již v 18.stol. Po této štole neexistuje ani halda s typickým výtokem důlní vody, dochoval se však 22 metrů dlouhý výkop, vedoucí k bývalému vchodu. V lesním průseku nad štolou se zachovaly dva obvaly po šachtách a drobné jámy. Největší z obvalů má průměr 10 metrů, hloubku 5 metrů a haldu 5 metrů vysokou a 30 metrů dlouhou. Ještě v 19. století byla otevřena a bylo v ní možno spatřit velmi zachovalou výdřevu. Druhý obval, vzdálený 40 metrů jižně se naposledy propadl roku 1941. Haldy v této oblasti dosti často navštěvují geologové - amatéři, neboť se zde dají v haldovém materiálu, najít i zbytky hornického nářadí. V letech 1974 - 75 zde bylo nalezeno několik starých hornick ých želízek.

Od Postříbřovací štoly 100 metrů po proudu řeky Jihlávky se pod cestou ve skále nachází krátká pokusná štolka, dnes dlouhá asi čtyři metry.

Les v okolí nese stopy intenzivní důlní činnosti. Ve svahu nad bývalým rančířovským mlýnem byla dnes již zavalená štola, prozrazující se výtokem důlní vody, známým jako Markétina studánka. Jedná se o dílo U pomoci boží. Též na druhém břehu řeky byly kdysi důlní díla, jejichž jména nám již asi navždy zůstanou utajena. Tento důlní revír se táhl až k Vilánci, kde v lukách zvaných Na štůlách byly ještě za I. republiky stopy po šachtách, již tehdy však zřetelné pouze po důkladné obhlídce terénu.

Sedmnácté jihlavské kutiště leží 1,5 km jihozápadně od Rančířova v lese u rybníka Okrouhlík. Jde o nejjižnější bod couku starohorského.Kutiště má směr ze severu na jih a na ploše (220x60) metrů se zde nachází devět šachetních obvalů, což naznačuje horečnou důlní činnost. Největší obvaly o průměru 7 - 9 metrů a hloubce 3 - 5 metrů se nachází v centrální partii kutiště, po obou stranách jam jsou pak menší obvaly. Haldy v této oblasti dosahují výšky 2,5 - 3 metry. Bohužel tato významná památka slouží chatařům jako smetiště a některé šachetní jámy jsou dnes již zcela zavezeny odpadem. Při těžbě dřeva v roce 1983 došlo k aplanaci části centrální partie, a tak mizí i další památka po dolování.

Mezi obcemi Rantířov a Dvorce, asi 3,5 km západně od Hosova, v oblasti zvané Peklo, se též dochovaly pozůstatky po dolování. O nich se však historické prameny nikde nezmiňují. Zdejší doly jsou známy pod názvem Vlčí jámy, jak je uvedeno i na mapě. Kutiště leží 250 metrů jihozápadě od vrcholu kóty 578 metrů (Brádlo) na křižovatce dvou lesních cest. Zachoval se zde 120 metrů dlouhý pás obvalů ve směru ze severu na jih. Nachází se zde celkem 29 jam, vytvářejících dobře znatelnou linii, jak havíři sledovali žílu.

Dalším velice významným kutištěm jsou hory sv. Antonína. Ani o nich se nám nedochovaly žádné historické záznamy, ale podle typu pozůstatků je lze takřka s určitostí zařadit do prvního období dolování. Lokalita se nachází západně od osady Rounek, asi 500 metrů od kaple sv. Antonína. Je ukryta v hustém porostu a není tak nijak v terénu nápadná. Dolové pole je dlouhé 135 metrů a zachovává směr ze severozápadu na jihovýchod. Po šachtách, které nebyly nijak hluboké, se nám zachovalo až do nedávna 19 středně velkých i malých jam o průměru 1,5 - 8 metrů. Bohužel dvě z nich byly v roce 1990 aplanovány, neboť při stavbě vojenské silnice napříč lesem byly zarovnány a jejich místo sloužilo jako parkoviště zemních strojů. Ostatní jámy jsou však nadále v neporušeném stavu. Zvláštností tohoto kutiště je zachovalá, ve skále tesaná šachtice na dně jedné z jam. Má půdorys čtverce o straně 1,5 metru, a i když je dnes částečně zasypaná, celková hloubka jámy i s šachticí činní osm metrů. Svou zachovalostí je v jihlavském rudním revíru ojedinělá.

Předposledním místem s pozůstatky po těžbě stříbra je úsek, který se nachází 500 metrů od severu na severo váchod od odbočky ze silnice na Humpolec do obce Bílý Kámen a 260 metrů VJV od kóty 597 metrů, ležící nad již zmíněnou silnicí. Toto kutiště je dnes skoro zapomenuto, neboť se o něm historické prameny vůbec nezmiňují. Není ani zakresleno v žádné staré důlní mapě.

Rudní žíla ve směru severozápad na jihovýchod byla sledována v délce 225 metrů jednou řadou šachet, po nichž se dochovalo 27 jam o průměru okolo deseti metrů a hloubce pěti metrů.

Haldy okolo šachet vytvářejí souvislý pás. Toto důlní dílo se do dnešních dnů dochovalo v naprosto neporušeném stavu, neboť těžba dřeva nebyla v tomto lese ještě provedena a místo pro svoji nepřístupnost zatím nebylo znečištěno odpadky. Proto vzhledem k zachovalosti mělo by být dílo vyhlášeno jako technická památka a přísně chráněno, aby se v tomto stavu zachovalo i pro další generace.

Jako poslední jsem nechal Starý cech, kde se těžilo v prvním i ve druhém období dolování. Starý cech leží 6 kilometrů severozápadně od Jihlavy a 1,5 kilometru od Hybrálce. Do těchto míst se dostaneme, půjdeme-li z Hybrálce proti proudu Smrčenského potoka. Údolím potoka dojdeme na hráz Velkého rybníka a když se podíváme po proudu, pak máme na levé straně otevřené ústí pokusné štoly Zwergloch a po pravé straně pozůstatky díla Einfalt.

Pokusná štola Zwergloch, lidově zvaná Trpasličí sloj, je ražená po nezrudnělé žíle do úpatí rulové skalky. Chodba je dlouhá 16,5 metru a vysoká až 3 metry. Na stropě jsou dobře znatelné stopy po hornickém želízku. Chodba je zakončena rozšířenou prostorou o délce 6,5 metru, šířce 3 metry a výšce kolem 5 metrů. Dno je zatopeno vodou, zde bylo patrně raženo hloubení, dnes již zasuté. Ústí štoly je v současné době zanášeno napadanými kameny, listím a hlínou, takže je jen otázkou času, kdy i tato památka po důlní činnosti zanikne.

Naproti štole Zwergloch je znatelná, pět metrů široká a 15 metrů dlouhá propadlina. Jde o zavalené ústí štoly Einfalt, které je v současné době zaváženo odpadky, takže propadlina též brzy zanikne. Ještě v období I. světové války a těsně po ní byla šachta volně přístupná. Podle pamětníků prý se v ní ukrývali váleční dezertéři. Halda hlušiny z této štoly se nachází vlevo od bývalého ústí, dnes je její vrchol zarovnán a stojí na něm chata. V louce nad štolou je mělká kruhová prohlubeň, jediný pozůstatek šachty sv.Albrechta, ražené do štoly Einfalt.

Sto metrů severně od popsaných míst se nalézalo další kutiště, patřící k Starému cechu. V polovině cesty mezi Malým a Velkým rybníkem je na úpatí prudké zalesněné stráně propadlina po štole neznámého jména, ražené kolem roku 1550. Důlní voda z této štoly vytvořila mok řiny na louce pod jejím bývalým ústím, roku 1963 byla stažena do studánky kryté stříškou, nalézající se u chaty na okraji houští.

Do štoly byly raženy čtyři šachty. První propadlina je v polovině stráně v nedávno vykáceném lese, druhá zanikla před několika lety při přeměně louky v pole. Též třetí byla v 70.letech aplanována při rozšiřování polností. Uprostřed polí se nacházel malý třešňový sad, od něhož vedla cesta k nedalekým dvěma statkům, na mapě označených jako Loučeň. V centru sadu byl obval o průměru 8 metrů a hluboký 5 metrů. U tohoto obvalu se štola stáčela k severu. Zde se dodnes nachází vysoká halda a propadlina po čtvrté šachtě. Toto místo je třeba hledat u silnice do Smrčné. Halda zde tvoří jakýsi kopec, na němž je vztyčen kříž. Obval má průměr 10 metrů, ale je velmi mělký a v období vegetace neznatelný.

Nedaleko od ústí této štoly se nalézá další kutiště Starého cechu. Půjdeme-li po cestě od ústí této štoly směrem k Hybrálci, dostaneme se do příčného údolí, jímž protéká úzký potok. V údolí byla na potoku soustava starých důlních rybníčků, z nichž se dochovaly pouze dva, jeden v lese suchý a druhý nad lesem, dosud napuštěný, ale silně zarostlý rákosem a orobincem. Vlevo od suchého rybníčku je ve svahu dvanáct jam po šachtách. V největší z nich jsou patrny stopy po malé do boku jámy ražené pokusné štole.

Poslední památka na Starý cech se vyskytuje v osadě Hutě. V lese za posledním stavením, na pravé straně silničky do Smrčné, jsou dodnes patrné základy bývalé sklářské huti, postavené na místě staré tavírny rudy. Mezi tímto místem a štolou Einfalt je trať zvaná Havírna, kde jsou však stopy po dolování aplanovány zemědělskou činností. V Hutích, za bývalou Bouchnerovou brusírnou skla, lze nalézt množství rudných strusek, pocházejících z malých hutí, jež stávaly v okolí.

Rovněž kolem osady Stříbrný Dvůr lze spatřit množství obvalů po staré důlní činnosti. Jsou však zarostlé lesem a tak se v terénu těžko rozeznávají. Severozápadně od Stříbrného Dvora u kóty 587 metrů (Suchý kopec) je několik jam po smrčenském kutišti, kde se těžilo prý již roku 1415. Jámy jsou v celkem dobrém stavu, při pokusném kopání v nich bylo nalezeno několik hornických želízek.

Co říci závěrem? Zatímco některá města s důlní tradicí si památky staré těžby chrání, v Jihlavě se o ně většina obyvatel včetně kompetentních úřadů nezajímá a jsou velmi zubožené. Zbytky starých dolů mizí nejen díky rozrůstající se zástavbě, ale zbytečně je ničí lidé, mnohdy netušící, že jde o tak významné památky naší minulosti.